Posezení bylo delší, piv bylo více, proto se následující den probudíme z kocoviny v cele, která je součástí jedné z budov STB. A máme jen šedesát minut, abychom rozklíčovaly šifry, našly klíče a z budovy se dostaly na svobodu.

Stěžejní rok 1980

Tímto příběhem začíná jedna z nových jihlavských únikových her s názvem Disident. Na svědomí ji má parta mladých nadšenců z týmu Unikneme.cz, která navštívila desítky únikových her v České republice a v Jihlavě patří mezi průkopníky. Kdo chce zažít minuty plné napětí, může si ji přijít zahrát do Mahlerovy ulice v Jihlavě. Do předělaného sklepa jednoho bytového domu.

Hru jsme si vyzkoušely na vlastní kůži. Společně se dvěma kolegyněmi jsem se rozhodla zjistit, jak jsou na tom mé mozkové závity. Na úvod nás přivítal Michal Tausch, jeden z hlavních mozků hry Disident. Převyprávěl nám příběh ze začátku a jediné, co nám na úvod zdůraznil, byl rok 1980. „To si dobře zapamatujte, při hledání cesty ven se vám to bude hodit,“ usmál se Tausch.

Potom nás odvedl do cely, kde nás zamknul, a my si musely dále poradit samy. Dostaly jsme vysílačku, kterou jsme mohly použít pouze v případě, že si nebudeme vědět rady. A protože nesmím prozradit podrobnosti, které nás vyvedly z cely, pokusím se naši záchrannou akci, která trvala 52 minut a 34 sekund, alespoň trochu přiblížit.

Jediný způsob, jak se dostat ven, je hledat klíče, řešit navazující šifry a hádanky a postupnými kroky zjišťovat číselné kódy, které budou zapadat do zámků. Každý úspěšně otevřený zámek znamená krok blíže ke svobodě. Nedá se ani vypočítat, kolik odpovědí a indicií jsme musely s kolegyněmi v různých šifrách odhalit, ale minuty v zajetí utíkaly jako zběsilé. Hráč se dokáže zaseknout na zdánlivé banalitě a minuty, které ztratí, mohou být na konci rozhodující.

Sháněli přes inzerát

Předměty ve hře jsou opravdu do detailu propracované. Nechybí knihy komunistických pohlavárů, dobové uniformy, busty a mnoho dalších rekvizit. „Chtěli jsme, aby to vypadalo věrohodně, proto jsme rozesílali inzeráty s tím, že sháníme věci z této doby. Mnohým jsme připadali asi jako blázni, ale nakonec se toho sešlo hodně,“ vysvětlil Tausch. Tým Unikneme.cz narazil na pána v Praze, který koupil bývalou budovu agitačního místa komunistů. Spoustu věcí proto koupil právě od něj. Jiné věci zase dostali třeba i zadarmo.

Hra nás doslova pohltila, a tak jsme na konci byly překvapené, že už jsme venku. Čas 52 minut 34 sekund sice není žádná hitparáda, ale měly jsme radost, že se nám podařilo splnit časový limit do 60 minut. Na konci jsme se proto vyfotily s dobovými rekvizitami a provokativními hesly. Byl to zážitek, na který jen tak nezapomeneme.

Rekord herců

Rekord v této únikové hře drží skupina, která se s časem dostala lehce nad půl hodiny. „Byli mezi nimi také herečky místního Horáckého divadla v Jihlavě,“ doplnil Tausch. S fotografií, které tým zveřejňuje na Facebooku Unikneme.cz, jsme s kolegyněmi zjistily, že šlo o herečky Vladimíru Vokůrkovou a Lenku Schreiberovou.

To se prý tak někdy stane, že přijde skupina, která začne luštit jeden rébus za druhým, proplouvá hrou, jako by ji sama vymyslela a na konci je z toho rekord. V současné době už hru navštívilo několik desítek týmů a rezervace přibývají. Týdně si přijde hru zahrát zhruba 10 týmů. To značí, že lidé si stále chtějí hrát. Cena za jednu hru je pro tým složený ze dvou až pěti lidí 990 korun. Minimální počet hráčů jsou dva lidé.

V současné době tým vymýšlí další hru, která nese název Hodina smrti. Kdy ji spustí? To se teprve v dalších týdnech uvidí.