Přijíždí vskutku vzácná návštěva, která však není zvyklá na odmlouvání, natož na kritiku – i kdyby ta kritika byla (nanejvýš) opodstatněná a oprávněná. Tak-že… TAKŽE tu veselou návštěvu, zastupující Velmoc 
s velkým V, nebudeme… kritizovat?! Proč? Proč ne? Ze slušnosti?! Jako by dekorum bylo VÍC než pravda…

„Neomlouvejte se za to, že máte pravdu," důrazně radil svým posluchačům Gándhí. A když už byl v ráži, pokračoval: „Jestliže máte pravdu, a víte to, říkejte, co si myslíte. I kdybyste byli v menšině, i kdybyste byli jediní, kdo si to myslí, pravda je 
a stále bude pravdou."

Je třeba si uvědomit:
Ne každá pravda je subjektivní. Ne každá pravda je relativní. Existují dokazatelné a dokázané pravdy, na nichž by se měli shodnout všichni: sparťané se slávisty, věřící s ateisty, katolíci 
s evangelíky, sunnité se šiíty, vegetariáni s masožravci 
atd. – za předpokladu, že jsou schopni a ochotni pochopit, že jedna a jedna jsou dvě, že dvě a dvě jsou čtyři, že černá je černá a že bílá je bílá… Pohříchu však pro někoho jedna a jedna nejsou dvě, pro někoho je černá bílou… Přesto:

Proč by člověk nemohl 
o (jakékoli) nesubjektivní 
a nerelativní pravdě, bez ohledu na její nepohodlnost, jasně a věcně promluvit?

Proč by člověk nemohl udělat něco podobného, co svého času prováděl hradecký cikán Grondzík, jenž poněkud neobvykle (na obrovský rudý kříž přibil kostlivce), zato energicky bojoval 
s nespravedlností – a proti církvi a komunismu (což podle něj byla jedna pakáž)?

Proč by člověk nemohl vzít do rukou kupř. ceduli, opatřenou biblickým nápisem „Jestliže kdo nemiluje Pána Jezukrista, budiž proklatý!" (slova svatého Pav-
la) – a jít s ní pozdravit tuzemského kardinála nebo přivítat dokonce samotného tatíka papeže (pokud by sem zase někdy zavítal)?

Slušní a taktickou střízlivostí obdaření lidé zkuše-
ně říkají, že tohle by mohl udělat jedině fanatik. Snad… Ale co tedy bylo… tehdy… když tito slušní a střízliví občané spořádaně a loajálně pochodovali v prvomájových průvodech s transparenty, na nichž bylo napsáno „Se Sovětským svazem na věčné časy a NIKDY JINAK"?
A nyní zase – už čtvrt-století… – s povděkem přijímáme patetické a prázdné řeči (pro)amerických politiků a politruků à la „Moji zemi 
a vaši zemi už v budoucnu NIKDY NIC nerozdělí." Právě tuto větu pronesla – plus minus v době, kdy v Hradci řádil podnikatel Grondzík – jedna v Československu narozená madam, jež se pak stala vrcholnou americkou političkou…
Proč… bychom – jsme-li ještě alespoň trochu svobodní a nezávislí – nemohli pozdravit a přivítat to či ono (americké, ruské, čínské, vatikánské…) Veličenstvo ještě lépe (než pouhou cedulí 
s nápisem)?

Proč se vážně a nebojácně nezeptat toho věčně vysmátého amerického velvyslance, co že to psal Mark Twain o americkém osvobozování Filipín a jak se to má s onou slavnou fotografií z Vietnamu, na níž utíkají nahé děti před americkými hochy se samopaly a napalmovými hořáky?

Proč tu není nikdo, kdo by dokázal – bez nenávisti 
v srdci a mysli – lidské bastardy, ohánějící se humanitou, pozdravit a přivítat jako bastardy?!

Nebo se snad dnes některý ze studentů zeptá pana Shapira na něco podstatného? Možná by velvyslanec (když už bude hovořit o těch prioritách americké zahraniční politiky) mohl vysvět-lit známý výrok Henryho Kissingera (chlápka, který se i ve svých téměř 93 letech pořád motá v blízkosti amerického prezidenta) „Amerika nemá stálé přátele či nepřátele, má pouze své vlast-ní zájmy."

Nejspíš to byl od Kissingera jenom bonmot, a ne popis reality, jistě…

Ale co si počít s faktem, že „Spojené státy jsou jedinou zemí odsouzenou Světovým tribunálem za mezinárodní terorismus, slovy soudu ‚za nezákonné použití vojenské síly' pro politické cíle (v Nikaragui); tribunál nařídil USA, aby přestaly s pácháním zločinů a zaplatily značné reparace; to ovšem Spojené státy odmítly a na rozhodnutí Světového tribunálu odpověděly po svém: vystupňováním terorismu vůči Nikaragui; navíc vetovaly rezoluci Rady bezpečnosti, vyzývající všechny státy k dodržování mezinárodního práva…" (Noam Chomsky, 2001) Že je to historie? OK – rok 1986 už vlastně historickým datem je… Současnost však Ameriku neukazuje v lepším světle, spíš naopak… Kdo to chce vidět, vidí to. Přítomný svět, těžce trápený vojenskou botou „moderní" Ameriky, se skoro podobá temnému úsvitu Spojených států… Připomeňme si pár hrdinských kousků několika amerických velikánů. Nebojme se toho.

V roce 1779 (deset let předtím, než se stal prezidentem) dal George Washington, jeden z „otců zakladatelů", generálu Sullivanovi rozkaz týkající se provedení útoku a zničení šesti irokézských národů. „Cílem je naprosté zničení a vyhlazení jejich osad a chycení co největšího poču zajatců každého věku i pohlaví. Skupiny (Indiánů) se musí rozehnat, aby mohlo být provedeno vyčištění všech těchto míst
i okolí. Aby území nebylo jen obsazeno, ale zcela zničeno." Na nadarmo dali Irokézové Washingtonovi jméno „Ničitel měst"!

Thomas Jefferson, rovněž otec zakladatel a třetí prezident USA, nejednal s Indiány lépe. V dopise ministru války, napsaném v roce 1807, uvádí, že každý kmen, který brání expanzi bělochů na západ, musí být odstraněn 
z cesty. „Budeme-li donuceni pozvednout válečnou sekeru proti nějakému kmeni, nikdy ji neodložíme, dokud ten kmen nebude zcela vybit." Později však svěřil papíru tato slova: „Chvěji se strachem o svou zem, když si uvědomím, že Bůh je spravedlivý a že jeho spravedlnost nemůže spát navěky…"

Asi nejodpornějším ze všech „raných" amerických prezidentů byl ten sedmý 
v pořadí – Andrew Jackson. Sice neohroženě vystupoval proti bankéřům a jejich sprostým záměrům vůči „americkému lidu", ale také vedl ilegální války, veřejně podporoval politiku vyhlazování Indiánů a osobně do-hlížel na týrání indiánských mužů, žen a dětí… Jackson, jemuž se pro jeho tvrdost říkalo Starý ořechovec, musel být psychicky narušeným individuem – i z mrtvol 
Indiánů si bral suvenýry…
Konfrontovat pana velvyslance s těmito pradávnými zločiny a zločinci by nebylo fér. Taková byla doba, že?!

Ostatně i my sami máme máslo na hlavě. Náš národní rek Karel IV., jehož 700. „na-rozeniny" teď slavíme jako malé děti, přece taky blahosklonně přehlížel vyvražďování Židů a poroučel upalovat valdenské kacíře, Husovy ideové předchůdce…

ROMAN STREICHSBIER