Málokdo ví, že ženatý řemeslník Huber napsal samotnému Luciferovi dopis, v němž výměnou za vlastní duši žádá pekelného knížete o přízeň a velké peníze.

Téměř nikdo z dnešních Jihlavanů neví, že Huber dopis o temné srpnové půlnoci roku 1591 položil na jedné zpustlé a opuštěné jihlavské křižovatce. Ale pro list si tehdy nepřišel Lucifer. Jednoho dne za poledního žáru jej našel jistý jihlavský měšťan. Na podpatku se otočil a běžel za svým duchovním pastýřem. Vzápětí se začaly dít věci, ze kterých běhal poctivým věřícím mráz po zádech a z nichž vzešly dva výjimečné soudní procesy. Jednání přitahovala pozornost tajemnými a děsivými okolnostmi. Lidé si údajně v tajnosti vymýšleli hrůzné podrobnosti případu a poté si mezi sebou skrytě špitali o pekelných hrůzách.

Hned v úvodu dlužno poznamenat, že se jedná 
o sled skutečných událostí, popisovaných kronikáři
a historiky. Pravost příběhu potvrzuje originál Huberova listu Luciferovi, doplněný 
v soudních spisech souvisejícími dokumenty. Zmiňované listiny leží v depozitech jihlavského archivu.

Pro ilustraci uveďme, že Jihlava se chlubila už před rokem 1600 v českých 
a moravských zemích 
i blízké Evropě pověstí vyspělého kulturního města se vzdělanými měšťany. Přesto Jihlavané ve většině žili pověrami, úkazy a zjeveními, které si vykládali jako dílo čertů, zlých duchů a všemožných bytostí andělských či ďábelských. Právě proto mohl třeba ďábel někomu připadat stejně skutečný jako šafář, podomek, učitel, nebo soused odvedle.

Možná právě proto pomýlený Augustin Huber sedl a napsal dopis, který jej jako nástroj osudu po necelých dvou letech přivedl katovi do rukou.
„Já Augustin Huber se 
k Vám obracím se svými velkými žalobami, jak se mi tady na světě daří a jak jsem všemi přáteli opuštěn. Tak jsem si bezvýhradně předsevzal poddati se Vám, jako nejmocnějšímu bohu 
a pánu Luciferovi, tělem
i duší, krví i statky. Jestliže budete chtít dáti a poslati mi po svém služebníku dosti peněz pro mé potřeby, jsem připraven zapsati se Vám vlastní krví," zaznamenal část textu z Huberovy listiny jihlavský historik František Hoffmann.

TĚŽKÁ ZKOUŠKA

„Leč chci si vyhradit určitý čas od data tohoto listu, a to po 34 léta. Budete-li si to přáti, tedy opovím nepřátelství všem věřícím křesťanům ať v duchovních nebo světských věcech. Jakmile tato léta uplynou, budete mít nad mým tělem i duší plnou moc a nakládat s nimi podle své vůle," pokračuje Huberův list. Pisatel dopis datoval nedělí po Bartoloměji 25. srpna 1591, nezapomněl na pečeti 
a uvedl i zpáteční adresu.
Dopis způsobil mezi zbožnými Jihlavany zděšení 
a veliký rozruch. Do řešení zapeklitého případu neprodleně vstoupili představitelé města i církevní a světské moci. Městští radní nevěděli, zda se přiklonit ke vzdělanému radikálnímu protestantskému pastorovi Kašparu Stolzhagenovi.

Ten žádal pro rouhače ztrátu hlavy nebo zapuzení z města na věčné časy. Naproti tomu z jiných vlivných míst se ozývalo volání kazatelů, nabádajících k mírnosti a shovívavosti, neboť Augustin Huber byl prý těž-ce zkoušen. Potvrzuje to 
i jedna z mnoha Huberových výpovědí při výsleších a komisích: „Nenapsal jsem to v žádném špatném úmyslu, leč jen proto, že jsem se pro dluhy dostal do vězení a byl všemi svými přáteli a také svou vlastní ženou opuštěn, takže mi nechtěli podati ani kousek chleba. Proto jsem jim psal, že se chci odevzdati ďáblu, neboť jsem byl zlým duchem těžce pokoušen," vypověděl obžalovaný. Jihlavští mocní v kauze týdny hledali společnou řeč. Nevěděli, přeli se, až nakonec požádali o dobrozdání teologickou fakultu v saském Wittenbergu. I apelační soud v Praze pomáhal rozplést zamotané klubko případu. „K úředníkům s rozhodovací pravomocí se nakonec dostalo informací
z obou zdrojů. Podle obdržených instrukcí byl pachatel vyslýchán. Bránil se 
a tvrdil, že list nosil jen při sobě a pak jej někde ztratil, že chodil pravidelně na bohoslužby a k přijímání.

NEPOLEPŠIL SE

Nakonec bylo vzato v úva-hu jeho přiznání a pokání 
a byl odsouzen pouze k církevnímu trestu, neboť ač list napsal, nepoddal se zlému duchu a není jím posedlý," přiblížil část vyjádření soudu jihlavský historik Karel Křesadlo.

Od 2. února byl Huber postaven po tři neděle 
v kostele před vysokým oltářem k veřejnému pokání. Musel být přitom do půl těla obnažen a držet v ruce zapálenou svíci. Čtvrtou neděli byla již delikventova situace natolik příznivá, že mohl přistoupit ke svatému přijímání a potom si plnými doušky vychutnávat život na svobodě.

Ovšem vnitřně rozvrácený provazník se nepolepšil, 
v duši se mu usadila zloba vůči okolí a pocit pohany 
a zrady nejbližších. „Těžce nesl zejména to, že se od něj odvrátila rodina. Nakonec si vzal do hlavy, že za všechno mohou ti představitelé města, s nimiž při trestním řízení přišel do styku. Nadával tak městské radě a zejména rychtáři Pauspertlovi, který jako policejní úředník města ho zatýkal a věznil. Přes výhrůžky přešel nakonec 
k útokům kameny na rychtářův dům. Tehdy byl již uznán nepolepšitelným hříšníkem a 7. srpna 1592 u sv. Jana sťat," přiblížil finále kauzy historik Karel Křesadlo.

Příběh se odehrál v době, kdy prostý lid i mnohé představitele vzdělanějších vrstev čas od času svazoval trýznivý strach z pekelných bytostí. Mluvilo se o hrůzných činech Lucifera, Ďábla či Satana. Hrůzyplné příběhy se předávaly z otce
na syna, od báby je slyšela vnučka, některé zachytil
brk písaře.

Povídalo se například svého času na jihlavském rynku, že v úterý po neděli 3. dubna 1554 šli dva rodní bratři, poddaní pana Kraustenského z Újezda, v noci 
z pivnice a když viděli letět draka, pravil jeden z bratří: Ďáble, jsi zlý, tož pojď a zápas se mnou!" Druhý bratr ho však káral, řka, aby Ďábla nechal na pokoji. Vtom se k nim Ďábel blíží, proměněn v lidskou postavu. Tu chtěli bratři prchnouti, ale Ďábel chytil toho, který jej vyzval k zápasu,
a na místě jej zadávil. To
je jeden z příběhů, sepsaných historikem Františkem Hoffmannem.

Povězme si ještě jednu podobnou strašlivou událost: „Roku 1589 dne 24. prosince se položila dcera Jindřicha Schmidta ze Špitálského předměstí v Jihlavě v noci na záda směrem ven přes práh dveří a promlouvala nějaká kouzelná slova, o nichž se domnívala, že jimi zbádá věci budoucí. Tu Ďábel jí zakroutil krk, že byla brzy mrtva. Byla potom pochována 28. téhož měsíce u svatého Jana," vypověděli očití svědkové v knize Listy a obrazy z minulosti Jihlavy.

STANISLAV JELÍNEK