Stejná situace je i v řadě dalších menších obcí a vesnic. „Myslím, že na to má vliv i covid, ale je to hlavně dobou,“ usoudil senior. „Pamatuji si akce Z, sešli jsme se, postavili plot nebo dům, dali jsme si kafe, pivo a byli jsme hotoví, nikdo nic nechtěl. A těch kroužků, co tu bylo – zpěv, ochotnické divadlo, zahrádkáři, chovatelé, hasiči, myslivci, modeláři, byl tu i motoristický kroužek, to všechno tady dneska není,“ řekl smutně.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkŽe byla vesnice dřív spolek a nyní je rozdrobená ho pochopitelně mrzí. „Po celá století si lidé na vesnicích museli pomáhat, tam to jinak nešlo. Dneska ale už je jiná doba, bohužel,“ vypozoroval Josef Vomela. Lidé zkrátka tolik nepotřebují jeden druhého. „Dříve to tak bylo – co chalupa, to řemeslo nebo člověk, který něco uměl. Lidi k sobě měli blíž, navzájem se potřebovali a nebyli tak závislí na městu,“ potvrdil jeho slova starosta Jamného Ľuboš Varhaník.

Tomáš Bubrinka ukazuje nástrahu, kterou následně hodí do potkaní nory.
Potkani v Jihlavě: z podzemí se stěhují na povrch, nejvíc zasažený je Bedřichov

Vše je dobou, prací a spěchem. „Já osobně si myslím, že lidé jsou všeobecně zaneprázdnění, nejen prací. Pak už nemají čas a energii na tu volnočasovou aktivitu, která tady vždy tvořila to jádro,“ přemýšlel dále nahlas mladý starosta.

Spolky sice v Jamném jsou, ale každý z nich se věnuje vesměs jen své činnosti. „Už to není takové, že se sejde celá ves, ale buďme rádi za všechny, kteří jsou v obci aktivní. Přesto je tu pořád dost lidí, které za celý rok venku nevidíme,“ ví starosta.

Obecní úřad se snaží stmelovat vesnici, pořádal setkání se staršími občany, dětský den, zahájení prázdnin. V Jamném je i pouť, plesy, občas přijedou divadelní ochotníci. „Dvakrát jsme měli Den obce, abychom si mohli sousedsky poklábosit,“ uvedl starosta a dodal: „Bohužel, dnes jsme v takové smutné situaci, kromě nejbližších se teď moc nepotkáváme.“

Práce u pily s otočným stolem patří ve firmě mezi ty složitější.
Kameník: Lev na pražském Vítkově je vytesán ze žuly z lomu v Panských Dubenkách

Změnu vnímají i pošťáci. Ti na vesnicích ví nejen kde kdo bydlí, v minulosti s nimi adresáti i rádi pohovořili.. „Dříve si staří lidé pošťáků vážili, zhruba před deseti lety se to ale změnilo, už to nebylo tak vřelé a nikdo nečekal za dveřmi na důchod,“ vzpomněla si Veronika Zejdová z Velkého Beranova, která dříve pracovala jako pošťačka. „Je to teď jiné. Dříve se pořádaly hromadné akce, sešli se lidé ze všech koutů vesnice, teď si každý pořádá akce doma na zahradě,“ doplnila.

Že musí lidé na venkově držet při sobě si uvědomuje také starosta Rantířova nedaleko Jihlavy Tomáš Novotný. Se současným stavem je spokojený. „Jsem rád, že starousedlíci si rozumí s lidmi, kteří se nedávno přistěhovali,“ řekl s úsměvem.