Hlavní role večerního představení je totiž předem obsazena. Hrát ji bude žijící legenda – jednasedmdesátiletý Jan Suchý, ve své době nejlepší ofenzivní obránce Evropy, který – jen tak mimochodem – dokázal zaznamenat v nejvyšší soutěži (proti Košicím) hattrick čili tři branky během neuvěřitelných 47 sekund, nebo skórovat hned pětkrát v jediném utkání (s Českými Budějovicemi) a k tomu přidat ještě čtyři přihrávky…

Středeční prvoligový hit Dukla vs. Slavia se stane – při vší úctě k jeho důležitosti – pouhou kulisou křtu knihy o této výjimečné postavě tuzemské hokejové historie. Po první třetině duelu, které začíná tradičně v 17.30, bude mít navíc brodský rodák, dlouholetý jihlavský hráč a československý reprezentant, přímo na stadionu autogramiádu.

Nakladatelství Epocha nedávno vydalo druhé rozšířené vydání dávno rozebraného titulu autorů Davida Lukšů a Aleše Palána Souška – životní a sportovní příběh hokejisty Jana Suchého.

První knížka vyšla už v roce 2008 a na pultech se po ní doslova zaprášilo. Nyní je tu aktualizovaný a doplněný původní text, obohacený o další fotografický materiál.

Oproti předchozímu vydání se v knize objevuje několik nových příběhů ze Souškova života, rovněž pasáž, popisující jeho uvedení do síní slávy v Česku i zahraničí a píše se v ní též o tvrdé hokejové výchově vnuka Šimona Szathmáryho.

Poslední vyprávění autoři shodou okolností nahrávali v den, kdy přišla smutná zpráva o smrti Jaroslava Holíka, velkého parťáka Suchého.

V knížce na něj Souška vzpomíná i takto: „Jarda Holík měl poslední roky veliké zdravotní problémy. Hrůza, co všechno musel přetrpět. Rval se s tím neuvěřitelně. I když mu vzali nohu, pořád jezdil autem a taky poctivě docházel do Brodu na hokej, vždycky jsme spolu probrali všechny novinky. Když se Starej dostal do laufu, uměl se vztekat jako zamlada, štengrovali jsme se do poslední chvíle. Když pak na jaře 2015 umřel, byl to smutek."

Jinak se Jan Suchý ve svém – nesmlouvavě surovém i poetickém, skoro až pábitelském – životopise nebojí svěřit s čímkoli. Nezdráhá se pojmenovat cokoli. Zdá se, že si vůbec neuvědomuje, proč by se snad měl bát – být pravdivý a upřímný. Na druhou stranu nic nedramatizuje. Klidně kouše do jednoho kyselého jablka za druhým, aniž by přehnaně dumal nad tím, jak vlastně které „jablko" chutná…

A tak se čtenář od Soušky, milovníka piva, dozví třeba to, že strašně rád mastil karty o peníze, že v druholigovém Havlíčkově Brodě staří hráči občas prodali zápas, aby si finančně přilepšili, či že sportovci komunistických států běžně dopovali…

Zpříma se Suchý v knize staví i k fatální události ze září 1971, kvůli níž skončil na několik měsíců ve vězení. Tehdy se stopami alkoholu v krvi řídil vůz, který havaroval a v něm zahynul jeho spolujezdec. Nehájí se. Ale ani se netváří jako kajícník. Stalo se to. Bylo to takhle. A zpátky už to vzít nejde.

V tomto duchu se nese celá Souškova autobiografie, kterou by měl mít ve své knihovně každý sportovní fanoušek.

Mimořádní hokejisté a zároveň samorosti, jakým je Jan Suchý, už se dnes totiž nerodí.

Roman Streichsbier