Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor.

Jak jste se k automobilovému sportu vlastně dostal?
Otec byl závodníkem, jezdil deset let motokros a věnoval se profesionálně i motokárám, s mámou jsme za tátou na závody jezdili, co jsem se narodil, ještě jsem ani neuměl chodit a už jsem se pohyboval na závodech. (smích)

Kudy vedla dál cesta od motokár do světa formulí?
V pěti letech mi otec pořídil motokáru. O volných přestávkách, když nezávodil on, jsem měl možnost se svézt a v dvaadevadesátém roce jsem začal závodit. Od čtrnácti let mě začalo závodění živit.

Váš mladší bratr Erik je také závodníkem. Potkali jste se někdy na závodní trati jako rivalové?
Zrovna minulý víkend jsme jeli závody proti sobě, což bylo vůbec poprvé. Jinak jsme se na závodech potkávali, ale každý jsme jeli v jiné kategorii.

Zhruba před deseti lety přišla výzva v podobě závodění s formulí. Bylo těžké přesedlat z motokár do opravdové „závodničky“?
Ta cesta už je daná, že z motokár se přesedá do formulových vozů, to je pro všechny jezdce stejné. Ze začátku je třeba hodně testovat a zvyknout si na to, pokud je jezdec úspěšný, pokračuje dál.

Což je váš případ, později jste se stal testovacím jezdcem týmu formule 1, stáje Jordan. Jaký je váš sen, kterého byste chtěl dál ve své kariéře dosáhnout?
Myslím, že snem každého závodníka je dostat se do formule 1, což se mi podařilo. V tuto chvíli jezdím seriál mistrovství světa cestovních vozů a budu rád, když se mi bude dařit i do budoucna.

Dnes se v Jihlavě účastníte bezpečnostní policejní akce. Co bylo důvodem, že jste se rozhodl preventivní akci podpořit?
Můj otec měl před osmi lety tragickou nehodu na dálnici, kdy jeho vůz zdemoloval kamion. To je jeden z důvodů, proč se účastním těchto akcí. Statistiky dopravních nehod u nás nejsou nejlepší.

Dostal jste někdy sám pokutu a za co to bylo?
Dostávám pokuty hlavně za parkování. Ale dopravní předpisy na silnici v provozu se snažím dodržovat, závody patří na závodní okruh, ne na silnici.