Odnaučit se zlozvyku kouřit a tím se zbavit i závislosti na nikotinu. To si někteří kuřáci dávají jako předsevzetí i několikrát za život. Zbavit se ale chuti zapálit si cigaretu není nic jednoduchého. Pokud někdo chce opravdu jednou provždy cigarety zahodit, může mu pomoci Nemocnice Jihlava ve své ambulanci, která se specializuje na pomoc při odvykání závislosti na nikotinu. Lidem tam radí plicní lékař Zdeněk Doležel.

Udává se, že zhruba třetina Čechů je závislá na nikotinu. Jak se jim daří s touto neřestí skoncovat, když si řeknou dost?
Jenom asi jedno procento kuřáků zvládne svůj boj se závislostí samo.

Dá se vůbec říct, kdy se může mluvit o závislosti?
Je to individuální, ale udává se, že závislost je kolem deseti až patnácti cigaret denně.

Kdy se nejčastěji snaží lidé opravdu se zlozvykem kouření cigaret skoncovat?
Kuřáky trápí kardiovaskulární choroby, nádory plic a další nádorová onemocnění. Když jsou nemocní, uvědomí si, jak jim jejich zlozvyk škodí. Někteří by rádi přestali kouřit také kvůli neustálému zdražování cigaret.

Když za vámi někdo přijde a řekne, že kouří skoro dvě krabičky denně deset let a chce přestat, co mu poradíte?
Nejdřív spolu vyplníme dotazník, podle kterého zjistíme míru závislosti. Uděláme také vstupní pohovor. Při něm zjistíme, jestli se pacient s něčím léčí, bere léky a podobně. Zájemce čeká i lékařská prohlídka. Dále si promluvíme o tom, proč chce přestat a jaké má motivace.

Snadnější je asi odvykání na nikotin u příležitostného kuřáka. Nebo je to omyl?
U občasného kuřáka může být závislost minimální a stačí mu jenom naše psychická podpora a poradna. Těžší cestu má kuřák, který je zvyklý na svoje dvě krabičky denně třeba dvacet let. Takovému závislému kuřákovi dáme léky, které mu pomůžou bojovat s abstinenčními příznaky. Léky může brát ještě předtím, než odloží poslední cigaretu. Musíme mu ale také říct, jaké nástrahy ho čekají.

Jaké?
Přibírání na váze, stavy deprese, chuť všeho nechat a zapálit si. Až tyto fáze projdeme, řekneme si přesný den, kdy pacient přestane kouřit. Naplánujeme si také kontroly, kdy zjišťujeme, jak pacient abstinenci zvládá, a opět se mu snažíme pomoci po psychické stránce.

Asi hodně záleží i na tom, jestli s kouřením cigaret chce někdo sám od sebe přestat, anebo to po něm chce někdo jiný…
Vždycky je samozřejmě lepší, když si člověk sám řekne: „Teď chci přestat kouřit!" A s tímto předsevzetím k nám přijde. Je to účinnější, než když ho přivede třeba manželka. Pro kuřáka to může být motivace, ale nakonec si sám musí v hlavě srovnat, že to dělá především kvůli sobě.

Z různých průzkumů vyplývá, že údajně kouří stále více žen. S cigaretami si také začíná procentuálně více dětí, než tomu bývalo dříve. Je to tak?
Určitě, a můžeme to dokladovat třeba incidencí bronchogenního karcinomu (zhoubné bujení na průduškách poznámka redakce) u žen. Před dvaceti lety to bylo onemocnění, které se vyskytovalo hlavně u mužů. Teď se začíná incidence u mužů i u žen vyrovnávat. Do budoucna se očekává, že žen ještě přibude, protože právě prudce přibylo kuřaček. Co se týká věku, tak se k nám dostali i pacienti, kteří začali kouřit třeba už v sedmi letech.

Může za budoucí závislost na nikotinu u dětí třeba i pasivní kouření? Říká se, že to je stejně škodlivé, jako by sám člověk kouřil.
Pasivní kouření u dětí škodlivé jistě je. V první řadě je nutné jej zmínit jako možný činitel zhoršující respirační onemocnění například astma bronchiale. Někde bývá dokonce zmiňován jako jeden z potencionálních spouštěčů. Jinou věcí je fakt, že dětem dáváme špatný příklad, berou potom kouření jako něco normálního, co k životu patří.

Jakou jistotu má člověk, který přestane kouřit, že už nikdy nesáhne po cigaretě?
Je to stejné jako závislost na alkoholu nebo na drogách. Bývalý kuřák musí mít už doživotně sebekontrolu. Je to hodně o pevné vůli. Udává se, že nikotin je návykovější než heroin.