Smůla? Ne tak docela. Rozhodčí záhy uznají, že plechovka je na čáře, kam bylo potřeba jí umístit a jízda tak byla úspěšná. „Bylo to těsné,“ oddychne si po závodě František Kubiš, žák 7. C na jihlavské ZŠ Otokara Březiny. Robota stavěl s kamarádem Ríšou, který stojí vedle něj. Na soutěži jsou jedni z nejmladších, ale to nevidí jako nevýhodu. „Máme mladé mozky,“ usměje se.

Francouzské rychlovlaky TGV. Ilustrační foto.
Jihlavou se prožene legendární francouzský rychlovlak TGV. Stojí to za vidění

Na adresu žáků nešetří superlativy ani učitelka Renata Matoušková. „Kluci jsou hodně šikovní. Chodí každý týden do kroužku, jsou do toho hodně zapálení a já je můžu jen chválit,“ usmívá se. Závody robotů, které se konají na jihlavské Střední škole průmyslové, technické a automobilní ale berou vážně snad všichni. Stále sedí u notebooku, kde cosi klikají a vylepšují, na některých stolech jsou otevřené krabice s legem, náhradní díly se vždycky hodí. A zdaleka nejde o čistě pánskou záležitost, mezi soutěžícími jsou i dívky.

Ne každý robot v náročné zkoušce obstojí. Někteří soutěžící špatně pochopí zadání a objedou trasu bez plechovky, jiný robot se začne točit na opačnou stranu. Po dvou povolených pokusech snažení končí. Samozřejmě, že když dostane vozítko šanci v přestávce mimo hodnocení, funguje úplně jinak. Je to zkrátka jen technika a ať už v soutěžním klání obstála nebo ne, sluší se před mladými konstruktéry a konstruktérkami smeknout klobouk až na zem.