„V posledních měsících války jsme nechodili do školy, protože nebylo kam, vše bylo zabrané jako lazarety,“ začal vyprávět pamětník Bečvář.
Jak vzpomíná na revoluční dny z května 1945? „Několik set lidí procházelo Jihlavou, na křižovatkách stáli Němci s kulomety, kolem kterých jsme pochodovali. Já měl na klopě velkou červenou smaltovou hvězdu se srpem a kladivem, tu jsem pak vyměnil s ruským vojákem za dvě kapsy tabáku pro tatínka,“ usmál se při vzpomínce Bečvář.

V přilbách nepřítele přivítali sovětské vojáky

„Večer před osvobozením bylo bombardování. Slyšeli jsme letadla, jak shazují bomby. Bylo slyšet i střelbu. Ve čtyři hodiny ráno ale zavládl klid, tak jsme se s kamarádem vydali sovětům naproti. Našli jsme při cestě poházené německé helmy a nenapadlo nás nic lepšího, než si je nasadit na hlavu. Naštěstí se nám nic nestalo,“ vzpomínal se smíchem Bečvář.

„Došli jsme z Jihlavy až na Pančavu. Tam jsme viděli prázdné obrněné vozy i popásajícího se koníka zapřeženého v německé polní kuchyni s polévkou. Polévka ještě byla teplá,“ popsal události osmasedmdesátiletý pamětník.

Mezi Němci byli i přátelé

Karel Bečvář připomněl i chvíle v Jihlavě těsně po skončení války.
„Bohužel docházelo i k tomu, že někteří nevinní a slušní jihlavští Němci přišli o život. Já osobně jsem třeba znal ředitele pivovaru, což byl jihlavský Němec. Někteří z nich byli velmi slušní lidé, za války se nijak nepovyšovali. Nebo třeba pan Bardas byl také velmi slušný Němec, který měl za ženu Češku a sám chodil do Sokola. Ke konci války říkal mému otci, že má z toho konce strach, i když ho otec chlácholil, že on přece nikomu neublížil. Po válce ho ovšem Češi zlikvidovali,“ dodal se smutným pohledem jihlavský pamětník.