„Dohodl jsem se s gestapem, dohodnu se i s komunisty,“ ujišťoval prelát Josef Kratochvíl svoje ovečky od sv. Jakuba, aby se nebály. Ovšem během pár dnů se ukázalo, že mnoho rodin v Jihlavě a okolních obcích sotva dýchalo ve strachu z budoucnosti.

Záhy se obava změnila v realitu. Komunisté se ze dne na den pustili do likvidace firem a organizací, řízených nekomunisty. Stačilo jen nebýt v komunistické straně a celá řada osudů mohla být zpečetěna. O práci, ale i o firmu, podnik, postavení či bydlení přicházeli zejména členové opozičních stran. Na jejich místa nastupovali komunisté. Oficiálně se jako strana přihlásili k moci 28. února 1948 prohlášením Ústředního výboru KSČ a blahopřáním pracujícímu lidu k vítězství. Za vším stály Lidové milice ozbrojených dělníků, jimž se říkalo Železná pěst lidu.

Dvojice plynařů opravuje plynovou lucernu uprostřed Hlavního, dnešního Masarykova náměstí. Snímek byl pořízen po roce 1900. Reprofoto.
Plynové lampy si Jihlavané oblíbili. Plyn poháněl pračky, vyhříval luxusní vany

Po Jihlavě letěly od domu k domu špatné zprávy jedna za druhou. „Například úředník stavebního úřadu a důvěrník strany lidové byl zbaven všech funkcí a později strávil několik let ve vězení. Poštovní úředník a důvěrník strany národně socialistické byl hned po převratu zatčen a obviněn z machinací v komisi pro správu německého majetku.

Z dvaačtyřiceti členů Městského národního výboru byla odvolána třetina. V Kostelci masna propustila desítky dělníků,“ vyjmenoval několik příkladů jihlavský historik Zdeněk Jaroš s tím, že takové případy se množily „jako houby po dešti.“

Kino Adria, později Oko, v severozápadní části jihlavského Legiodomu. Reprofoto.
Jihlavané si vychutnávali svoji filmovou epochu. Připomeňte si kino Adria

Některé firmy se rovnou rušily. Například v Jihlavě ze dne na den skončilo 18 menších přádelen. Ze škol museli odejít komunistům nevyhovující učitelé, z úřadů úředníci. Někteří vysokoškoláci z buržoazních rodin dostali umístěnky na Šumavu do zemědělství či do těžkého průmyslu, do dolů a hutí.

Velká shromáždění se konala v jihlavském Dělnickém domě. Jedno z důležitých rozhodnutí o znárodnění každého podniku s více než 50 zaměstnanci padlo právě tam 7. března 1948 na krajském sjezdu obchodníků a živnostníků.

Německé rodiny s veškerým majetkem na žebřiňácích míří z tábora v jihlavském Bedřichově na nádraží.  Reprofoto: Stanislav Jelínek
Divoký odsun a rabování. Jihlavu muselo po válce opustit deset tisíc Němců

Proti změnám se jako první postavila římskokatolická církev. „Kněží při bohoslužbách zpočátku tvrdě protestovali proti komunistické zvůli, ale vzápětí nově zřízený církevní tajemník všechnu snahu udusil pohrůžkou zákazu činnosti.

K upevnění moci komunistů už tehdy ministr vnitra Alexej Čepička plánoval falešné procesy a popravy nepřátel režimu,“ potvrdil svého času páter Antonín Vokáč.