V Jihlavě se 28. října oficiálně, obdobně jako na většině jiných míst mimo Prahu, o vyhlášení samostatnosti na rakousko-uherské říši nevědělo. Dokonce ani v následujících dnech tehdejší jihlavské regionální noviny o vyhlášení Československa nezávislého na Rakousku-Uhersku neinformovaly, vydávali je totiž čeští Němci, kteří těmto změnám nepřikládali buď váhu, protože je brali jen za pouhý výstřelek nebo se je snažili úplně ignorovat a označovat za protistátní dění. „Ze října 1918 máme pouze německé noviny Mährischer Grenzbote a Deutsche Wacht, žádné české v tu dobu v Jihlavě nevycházeli,“ uvedl Petr Dvořák ze Státního okresního archivu v Jihlavě. „Tyto noviny i po vzniku republiky stále jen spekulovaly o separaci, později pak o právu jihlavských Němců na sebeurčení.“ O nové republice není zmínka ani v zápisu ze zasedání městského zastupitelstva z 30. října 1918.

Jihlava coby německé město však nebyla zcela neinformovaná, zprávy o událostech v Praze se do města dostaly toho dne navečer. Nejrychleji se šířily drážním telegrafem, cestující od pražských rychlíků, které do Jihlavy přijížely, pak podávali autentická svědectví. Již 28. října večer se v Besedě jihlavské sešli k jednání aktivní jihlavští Češi, kteří jednali až do ranních hodin, jaký postoj k vyhlášení nezávislosti na Rakousku-Uhersku zaujmout.
Do čela dění ve městě se 28. října za Čechy dostal Ludvík Chlum.
Do čela dění ve městě se za Čechy dostal Ludvík Chlum, který 29. října dostal telefonem pokyn z Prahy, aby pokojnou cestou vyhlásil v Jihlavě samostatný stát a snažil se o klid ve městě. Následně přesvědčil velitelství jihlavské posádky o předání velení do českých rukou. Ještě ten den začaly v tehdejších Rudolfových kasárnách, později přejmenovaných na Štefánikovy kasárny, mizet symboly rakousko-uherské monarchie. Objekt Štefánikových kasáren letos šel letos v zimě k zemi, aby na jeho místě začal vznikat rozsáhlý developerský projekt.

O den později, tedy 30. října pak byl v Besedě jihlavské po vzoru Prahy vytvořen devětadvacetičlenný Národní výbor v Jihlavě s Chlumem v čele. Politická správa města ale dále zůstávala v rukou dosavadních českých Němců. O den později vzniklo pět odborů českého národního výboru. Prvního listopadu pak vyzval český národní výbor informačním věstníkem obyvatelstvo Jihlavy a zvláště vojáky k zachování klidu a pořádku.

Zastupitelstvo statutárního města Jihlavy v čele s radou tvořenou jihlavskými Němci v čele se starostou Vinzenzem Inderkou chtělo připojit Jihlavu k Rakousku.Zastupitelstvo statutárního města Jihlavy v čele s radou tvořenou jihlavskými Němci a starostou Vinzenzem Inderkou se ještě nevzdávalo. Třetího listopadu po ustavení Německé národní rady pro jihlavský jazykový ostrov požadovala připojení jihlavského německého jazykového ostrova k nástupnickému Rakousku. Důvod byl prozaický, podle statistiky z roku 1910 se z 25 914 obyvatel Jihlavy hlásilo k německy hovořícímu obyvatelstvu 20 525 lidí, k česky hovořícímu jen 5 210. Návrh o připojení k Rakousku ale Národní shromáždění v Rakousku 21. listopadu odmítlo.

Pátého prosince tak dosavadní politická reprezentace Jihlavy předala vedení města do rukou vládního komisaře Františka Hovůrky povolaného z Brna. Ten město znal ze svého působení v Jihlavě ještě za dob monarchie. Díky tomu se mu dařilo ustavovat v Jihlavě nové politické poměry bez zbytečně vyhrocených situací. Aby bylo učiněno oběma skupinám obyvatelstva učiněno zadost, ve správní městské komisi bylo ustaveno dvanáct Čechů a stejný počet českých Němců.