Oheň byl nejčastější a nejobávanější z božích trestů, jak se tehdy věřilo. Městské domy, převážně ještě dřevěné, planuly v celých ulicích a při nejhorších pohromách lehlo popelem i celé město. To dobře věděli radní, když roku 1655 nechali pro kostel svatého Jakuba odlít menší zvon, kterému se říkalo Holomek.

Měl zvonit klekání a vyzvánět na poplach při požárech. Kdyby zvon spatřil světlo světa kolem roku 1500, hořelo po Jihlavě tak často, že by se Holomek mohl uzvonit. Nebylo by mu to ovšem nic platné, neboť obrovský červený kohout se na Jihlavu snesl právě před 501 lety. Sežehl celé město 18. května 1523 a pohltil i kostel svatého Jakuba. Oheň zničil obě kostelní věže i se zvony uvnitř. Zápisy uvádějí, že opravy trvaly čtyřicet let.

Ve Stříbrném domě se setkává moderní architektura s tou původní, starou.
Stříbrný dům byl v hrozném stavu, nyní je chloubou Jihlavy. Podívejte se dovnitř

Výpovědi očitých svědků potvrzují, že červený kohout v máji roku 1523 sálal takovým žárem, že popelem ve chvilce lehlo celé město kromě několika domů a dominikánského kláštera. Uhořelo asi pětadvacet lidí. Po třech měsících téhož roku od události král Ludvík odpouští Jihlavě na pět let všechny platby a odvody, aby peníze pomohly obnovit město.

Nikdo přesně neví, kde vyšlehly první plameny. Zápisy kronikáře Leupolda uvádějí, že v pondělí před Letnicemi manželky soukeníků pily v Brněnské ulici vyhlášené uherské víno. Pak dostaly chuť na smažené koblihy a v kuchyni jedné z nich neuhlídaly na rozpálených cihlách ohniště pánev se sádlem.

„Oheň vyskočil na stěny, na strop a v horních částech domů je leccos dřevěného a hořlavého. Brzy byl dům v jednom ohni. Plameny přeskočily na sousední a tak dál. Musel přitom vanout vítr nejspíše jihovýchodní. Vyhořelo skoro celé město včetně kostela. Zřícený chór zahubil tři lidi,“ doplnil jihlavský historik Karel Křesadlo.

Uzavírka starého Brněnského mostu v Jihlavě potrvá do půlky října.
Brněnský most u zoologické zahrady v Jihlavě se zavře pro pěší i řidiče

Lidí ve městě se zmocnilo takové zoufalství, že bezcílně bloudili vyhořelými ulicemi. „Mnoho se jich hned nazítří přestěhovalo do nejbližších vesnic v okolí, neboť na spáleništi nebylo kde se ukrýt před deštěm a nočním chladem. Mnozí řemeslníci opustili město, odebravše se do Meziříčí, Brodu, Telče, Jindřichova Hradce a jinam. Bylo město tenkrát ve smutném a žalostném stavu a všechny živnosti ustaly,“ připomněl historik František Hoffmann.

Jihlavané však brzy po požáru s pomocí dobrých lidí město opět postavili. Přivedli množství řemeslníků z okolí šesti sedmi mil a opatřili šindel a jiné potřeby ze Slavonic, Jindřichova Hradce, Nového Města, ale vše za dvojnásobek ceny.

„A poněvadž krátký čas před zimou nebylo možno udělat mnoho světnic, dali si lidé udělat kamna do sklepů a komor, kde pak trávili zimu. V listopadu kolem sv. Martina byly skoro všechny domy na náměstí opět zakryty a rovněž tak mnohé v ulicích,“ popsal úsilí starých Jihlavanů historik Hoffmann.