Každá třídní učitelka přitom pojala projektový den po svém. Aktivity byly samozřejmě úměrné věku dětí. „Na prvním stupni nešly tak do hloubky jako na druhém,“ potvrzuje ředitelka Andrea Frolíková a pokračuje: „Dětem z toho dne určitě utkvěla v paměti postava Tomáše Garrigue Masaryka, jeho život a myslím, že je zaujalo i kolik sem chodilo dětí – bylo to dvakrát až třikrát více než nyní.“

Školáci se dozvěděli, že první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk rád jezdil na koni, hovořilo se o jeho milenkách i o tom, že uměl anglicky. V rámci matematiky pak žáci zkoušeli propočítávat, kolik dětí na třídu by muselo být a vymýšleli varianty, kde by mohly být. „Chvilku jim trvalo než přišli na to, že by museli směnovat,“ usmívá se ředitelka.

Ilustrační foto.
Časovaná bomba v Jihlavě: Přes dva tisíce dětí přijdou o doktora

Odpoledne pak do školy přišly bývalé učitelky. „Bylo to opravdu příjemné. Přišla osmdesátiletá bývalá kolegyně a když vešla do ředitelny, řekla, že tu nebyla třicet let a nic se tu nezměnilo,“ přidává sympatickou vzpomínku Andrea Frolíková. Než škola oslaví sto let, ráda by nechala rozšířit tělocvičnu a opravit vilku, tedy budovu družiny.

Školu obsadili nacisté

A jak na projektový den vzpomínají školáci? V 9. B se k povídání do novin nikdo příliš nemá, až se zvedá Prokop Reinisch a následuje ho spolužák Jakub Čeloud. „Dozvěděli jsme se například, že v době socialismu bylo na této škole až třináct set dětí a chodilo se na směny,“ líčí o chvíli později na chodbě první z jmenovaných chlapců a druhý na něj navazuje: „To mě také překvapilo, nečekal jsem, že by školní docházka mohla vůbec být zařízená na směny. Zaujalo mě také obsazování školy nacisty, školu prohledávalo gestapo a poté byl vyloučen jeden žák.“

Počet případů onemocnění Covid-19 se stále zvyšuje, nemocnice odvolávají i plánované operační zákroky.
Covidových pacientů v jihlavské nemocnici přibývá: vypomáhá už armáda

Oba chlapci den hodnotí jako zajímavý, dozvěděli se hodně novinek o prezidentu Masarykovi i o historii samotné školy. „Nečekal jsem, že naše škola má až tak velkou historii a že by mě mohla až tak zaujmout. Všechno, co jsme v ten den řešili, mě nějakým způsobem ohromilo,“ přiznal Jakub Čeloud.

Kostra s cedulkou

Je pochopitelné, že menší děti měly jiný program. Ve 3. A nestihli všechno, co si třídní učitelka Monika Koukalová nachystala. „Děti plnily úkoly, a pak skupina dostala skládačku staré fotky školy. Po složení list otočily a našly mapku, aby došly dolů do skladu učebnic, kde nikdy nebyly. Tam stála kostra s cedulkou, kde byl vzkaz od prvního pana ředitele. Poděkoval dětem, že jsou šikovné. Dostaly od něj dárek a nabádal je, aby sem chodily rády a poslouchaly paní učitelku,“ popisuje kantorka, jaký příběh vymyslela. To děti ocenily. „Nejvíc se mi líbilo, jak jsme šli dolů a hledali poklad,“ přiznává Tereza Svěráková.

Vánoční strom v Jihlavě už je ozdobený. Kdy bude rozsvícený, však radnice tají.
Vánoční strom v Jihlavě je ozdobený: zkrášlili také vesnici a kluziště

Děti zkoušely také krasopis, dozvěděli se o Janu Ámosi Komenském, vyráběli flétnu z krabičky a brček. „Říkali jsme si o historii, četli jsme si starý školní řád a dodnes se toho v něm moc nezměnilo,“ přidala další zajímavost třídní učitelka s tím, že co se nestihlo, to na děti čeká v hodinách vlastivědy.

Ani ve třetí třídě děti příliš nechtějí odpovídat, zde ale seberou více odvahy dívky. „Psalo se perem, které se namáčelo do inkoustu, psali jsme krasopisem,“ vybavuje si Markéta Fialková. „Děti měli lavičky, sedělo tam více dětí, třeba jich bylo pět v jedné lavici. Já bych se tak učit nechtěla,“ doplňuje jí na závěr spolužačka Aneta Ferdová.