K lezení se využívají tři pilíře u potoka. Na nich jsou takzvané borháky na stěnové lezení. Dále se pilíř využívá na bolderování, kdy se leze kolem dokola bez jištění. Lezci nikdy nelezou až nahoru přes zábradlí, ale končí pod zábradlím a slaňují zpátky dolů.

„Momentálně se na most dostanu tak jednou týdně. Největší boom zažíval most před deseti až patnácti lety, kdy jsem tam i já chodil minimálně pětkrát týdně. Pořád tam ale trénuje dost skalních lezců a občas se objeví i nějaký nový nadšenec," řekl jeden z lezců, který si nepřál zveřejnit své jméno, a přidal jednu perličku.

„Na stěně se vám nikdy nestane, že by vám kolem hlavy prolétla láhev vyhozená z okna vlaku. Při projíždění vlaku se vždy radši přitisknu k pilíři a čekám, až přejede, protože párkrát už mě lahev skutečně minula," přiblížil některá úskalí místa, kde denně projedou desítky vlaků, sportovec.

Podle klasifikace lezecké asociace UIA se dá na stupnici od 1 do 12 obtížnost hodnotit od pětky až po osm plus až devět. „Pro mě je lezení obrovský relax, je také výborné na kondici. Výhodou mostu je, že ho mám přímo ve městě. Když nemám čas vyrazit někam do hor, poslouží velice dobře," dodal lezec.

Progresivní železniční viadukt o osmi klenebních polích, který se stáčí do mírné zatáčky, vznikl v letech 1886 až 1887. V té době se stavěl také mnohem více viditelný, a také známější viadukt u Jánského kopečka.

Oba mosty byly součástí nově budovaného úseku železniční tratě z Jihlavy do Veselí nad Lužnicí o délce 93 kilometrů. Ke slavnostnímu otevření železnice Jihlava Veselí došlo 3. listopadu 1887.

ZUZANA MUSILOVÁ