Klapot koňských kopyt je pro někoho rajskou hudbou a jízda v sedle laskavým adrenalinem. Koně takovým lidem voní. „Srdcem jsi zůstal u koní", vyčítá partnerovi ve své písni hvězda české country Věra Martinová, aby vzápětí vyzpívala, že také ona patří ke koním. A je ruka v rukávě. Lidé kolem koní si mezi sebou říkají koňáci. Koňáci mají svoje motto, že pohled na svět je nejkrásnější z koňského hřbetu. Koňákem tělem i duší je už od dětských let Jiří Vejmělek z Jihlavy.

Kdy jste poprvé takříkajíc přičichl ke koním a co vám dávají?
Můj táta pochází ze selské rodiny a koně byli odjakživa jeho veliká láska. Zdědil jsem ji po něm. Projevovalo se to u mě už jako u malého kluka. Jak jsem slyšel klapot kopyt, když koně jeli vesnicí, hned jsem k nim běžel a být u nich co nejblíž mě přitahovalo.

Jak jste doopravdy začínal s koňmi?
Moje úplné začátky byly asi v mých čtrnácti letech. Kamarádův táta choval hospodářského koně a byl to náš veliký rádce. Učil nás, co kůň potřebuje, jak se o něj máme starat, co mu prospívá a co škodí. Tehdy jsem si zažil základy práce s koňmi. Už tehdy jsem s kamarádem, synem našeho učitele a rádce, zkoušel dělat jezdecký sport.

Před desítkami let na koni jezdil málokdo. Jak to šlo vám?
Snažili jsme se dělat jezdecký sport, ale dělali jsme při tom spoustu chyb. Jinak to ani nešlo. Tehdy jsme se učili základy sportu, jak jezdit a všechno kolem toho. Jezdectví jsme poznávali na vlastní kůži a s kamarády jsme si vyměňovali zkušenosti. Žádná videa tehdy nebyla, ani knihy, žádné instruktážní materiály. Každý, kdo jezdí dodnes, si musel projít svoje roky poznávání a experimentování. Ale tím si prošel každý, i Pepík Váňa, populární vítěz a skvělý jezdec Velké pardubické.

Koně znáte bezmála 40 let. Dá se říci o koni, že je dobrák, vztekloun, učenlivý, či lajdák?
Ty, kdo to neví,musím ubezpečit, že kůň je velice chytré inteligentní zvíře. Koně mají stejné povahy jako člověk. Jeden kůň je cholerik, druhý sangvinik, jiný flegmatik a pochopitelně jsou koně melancholicky založení. Krom toho jsou koně dominantní a submisivní. Časem člověk dobře pozná, jakou povahu kůň má. To je třeba zohlednit v přístupu ke každému koni.

Co se stane, když osud svede dohromady jezdce a pána vzteklouna a koně cholerika?
To je potom spojení vyloženě nešťastné až nebezpečné a takoví partneři si určitě nebudou rozumět. V tomto případě nemůže být ani řeči o nějakých úspěších při společném výcviku a práci.

Takže povaha koně rozhoduje, k čemu se dá použít?
Je to tak. Povaha a charakter koně jsou jedním z rozhodujících měřítek při výběru jezdecké disciplíny, kterou bude zvíře jezdit, nebo jeho pracovního zařazení.

Je pravda, že lekavé zvíře by asi nebylo pro děti to nejlepší…
Třeba pro hiporehabilitaci určitě nebude vhodný cholerický, bázlivý a lekavý kůň. Naopak dostihový kůň aby měl výslekdy, potřebuje určitou bojovnost, agresivitu a výbušnost.

Každý slyšel názvy plnokrevník a chladnokrevný kůň. Co to znamená?
Pojmenování nemá nic společného s teplotou krve, je to rozdělení koní podle typu. Chladnokrevní koně pracují na poli, v lese, vozí náklady. Mají většinou mírnější povahu a jsou pracovití. Mají hrubší rysy, robustní tělo a silné svaly. Pravým opakem jsou plnokrevníci. Ti mají jemnou a ušlechtilou konstituci. Jsou pohyblivější, rychlejší a obratnější, ale také daleko nervóznější a vznětlivější než chladnokrevníci. Plnokrevníci jsou šlechtěni už tři staletí na rychlost a vytrvalost při dostizích.

Ještě máme teplokrevné koně. Jací jsou?
Je to pomyslný střed mezi plnokrevníky a chladnokrevníky. V Česku je nejvíc právě těchto teplokrevníků. Jezdí většinu jezdeckých disciplín, ať je to parkur, drezura, vozatajství, westernové jízdy, ale i hobby a rekreační ježdění.

Kolik je v tuzemsku koní celkem?
Od roku 1996 počet koní prudce rostl. Například v roce 1993 jich bylo bezmála 18 800 a v roce 2010 už jich bylo více než 74 300. Právě od roku 2010 chov koní stagnuje vlivem ekonomické krize. K dnešnímu datu na území České republiky žije asi 79 500 koní.

Můžete říci kolik koní je na Vysočině?
Přesné údaje nemám, ale na Vysočině je Českou jezdeckou federací zaregistrováno 92 jezdeckých klubů, 341 koní s aktivní závodní licencí a 1 026 aktivních jezdců s aktivní jezdeckou licencí. Celkový počet bude daleko vyšší, protože chováme i pracovní koně, poníky, hobby koně a další zvířata s jiným využitím než pro jezdecký sport.

Za kolik se dá pořídit kůň?
Záleží na tom, jakého koně potřebujete. Pokud chcete spolehlivého kamaráda na vyjížďky do přírody, pořídíte ho už kolem 15 tisíc korun. Kdo by chtěl koně na závodní kolbiště, musel by do kapsy sáhnout o dost hlouběji. Tady ve výběru už hraje roli výkonnost koně, zdravotní stav, rodokmen, sportovní předpoklady… Cena takového koně už se pohybuje v rozmezí od desítek tisíc do statisíců korun.

Kolik peněz stojí kůň do vrcholového jezdeckého sportu?
V takovém případě jsou to šesti a vícemístné sumy. Například drezurní kůň Totilas holandského chovu a vítěz mnoha světových soutěží byl prodán do Německa za 15 milionů eur.

Jaké množství krmení kůň potřebuje na den?
Jinak se krmí dostihový kůň a kůň, který jezdí hiporehabilitaci pro postižené. Základem je tak 10 kilogramů objemného krmiva či o něco méně kvalitní senáže. Pokud zvíře pracuje třeba v lese nebo jezdí ve sportu, dostává jadrné krmivo. Dřív to byl oves, dnes je na trhu nepřeberné množství krmných směsí, ze kterých se dá vybrat pro každého koně podle jeho potřeby a práce, ať je to březí klisna, hříbě nebo dostihový kůň.

A vody vypije kolik?
Od 20 do 60 litrů denně. Záleží na velikosti koně a počasí. Malinký pony vypije v ziměsotva třetinu toho, co chladnokrevník v parném létě.

Kolik koní vám prošlo rukama?
Nedovedu to spočítat. Když vezmu jenom hříbata, rok co rok nám na Sasově přicházejí na svět tak tři. Za 35 let mojí práce kolem koní je to víc než stovka.

Měl jste nějakého svého zamilovaného koně?
Měl jsem koně, na které vzpomínám víc. Hrozně rád si připomínám jednoho koně, kterého jsem dochoval. Mohl jsem s ním běhat dostihy a dokonce jsem se s ním dvakrát umístil na prestižních dostizích v Pardubicích. Tam mě sice porazil i dnes velmi známý jezdec Josef Váňa, ale já jsem tam pokořil i někdejší vítěze, kteří dojeli tehdy za mnou. Bylo to v roce 1989.

Pomáhá vám s koňmi rodina?
Bez pomoci nejbližších bych koně chovat nemohl. A hlavně bez manželky by to nešlo. Ta je takový můj hnací motor, na který se mohu spolehnout, když mám práci ve firmě. Je to moje pravá ruka.

A co další členové rodiny?
Moje dcera z prvního manželství už pracuje jako mladá lékařka. S mojí manželkou se o koně stárá šest dní v týdnu, soboty, neděle dvakrát denně. Do svých patnácti let jezdila na koni. Teď se mi vrátila, dělá mi radost stejně jako moje malá Erika.

STANISLAV JELÍNEK