Větrný Jeníkov není velký, ale poslední dobou je o něm hodně slyšet. Máte nějaký recept, jak to děláte?
(Úsměv) Hodně tomu pomáhá užívání sociálních sítí, to bez diskuze. Na nich pracujeme a snažíme se kontaktovat i mladší generaci, která se dříve o dění v obci nezajímala. Přesah sociálních sítí je větší, než kdybychom si tady vydali místní občasník. A pak byl rok 2019 rokem velkých výročí, oslavovali jsme 145 let hasičů, výročí 870 let od první zmínky o obci. A naše úspěšná knihovna a náš Dětský Ámos, to se tak sešlo.
Martina Lisová
- má tři děti
- původním povoláním je učitelka francouzského a německého jazyka
- v komunální politice působí od roku 2010, o čtyři roky později se stala starostkou Větrného Jeníkova
- ve vedení městyse chce příští rok skončit, pro podzimní volby do Poslanecké sněmovny je však lídryní TOP 09
- má ráda divadlo, knihy, hudbu, gastronomii a rekreačně se věnuje i sportu
Jste v čele městyse už šest let, na co jste za ty roky nejvíce hrdá?
Na naší knihovnu a na naše publikace. Jsem humanitně zaměřený člověk a tohle je pro mě důležité, mám z toho velkou radost. Z hmatatelnějších věcí se nám podařilo obnovit, loni už definitivně, střechu našeho zámku. To považuji za velký úspěch a věc, kterou jsme ani nedoufali, že se podaří (úsměv).
Co je v plánu na letošek?
Letošní rok bude rokem dokončování – v zastupitelstvu jsme připravovali několik větších investic. Je to kolaudace inženýrských sítí v lokalitě Pod Zámkem pro šestadvacet rodinných domů a to je věc, která se za posledních třicet let nepovedla. Budeme mít po třiceti letech multifunkční hřiště. A budeme řešit novou cisternu pro hasiče. Doufám, že se to podaří oslavit. Má přijít na konci dubna, tam moc nedoufám, že by se to podařilo, ale v létě, během pouti, by to mohlo jít. To jsou tři zásadní, velká témata. Také začínáme připravovat interiéry pro Muzeum RAF v zámku. A pak spousta drobností, které nám dělají možná větší radost než ty velké projekty, ale těch je hodně.
A co se na druhou stranu nepodařilo, nebo lépe řečeno, na čem je potřeba zapracovat?
Klidně bych použila nepodařilo, naprosto sebekriticky máme špatné svědomí z absence chodníků. To se snažíme šest let někam posunout a bohužel se to nedaří. Stále trvá rekonstrukce dálnice, která zamezuje tomu, aby na objízdné trase byl podobný projekt. Obě silnice bez chodníků jsou krajské a nemůžeme si dělat, co chceme. Souvisí s tím i obnova městečka. Tam se nám sjíždí autobusy z několika směrů v rámci Veřejné dopravy Vysočiny a je pro nás zásadní, jak to bude nakonec bude fungovat. Nechceme zatím nic upravovat, protože následně něco předělávat nebude v našich silách.
Ve Větrném Jeníkově jsme byli na návštěvě. Podívejte se, jak to tam vypadá
Fotogalerie: Městys Větrný Jeníkov
Je ještě něco?
Pak se nám dlouhodobě nedaří sehnat dotaci na obnovu obecní stodoly, což je budova, kde uskladňujeme naší techniku. A místní komunikace, které vyžadují nejprve rekonstrukci sítí pod nimi, pak komunikaci jako takovou a to je dnes nejdražší investice, která je v každé obci. Máme projekty na všechny sítě pod všemi komunikacemi a teď už jen sehnat peníze. Jsou to ale tak vysoké částky, že se obávám, že to půjde po malých krůčcích. Ale je to připravené a to je důležité.
Jak ukázaly podzimní krajské volby, jste u místních velmi oblíbená. Překvapilo vás to nebo jste podobný výsledek očekávala?
Překvapilo mě to hodně, protože jsem byla na kandidátní listině TOP 09, která není obecně na venkově populární. Určitě to bylo pro Jeníkáky rozhodování, jestli volit obličej nebo stranu a každý z těch, kdo mi hodil hlas, o tom musel přemýšlet. O to více jsem vděčná, že to ti lidé udělali a o to více jsem smutná, že se nepodařilo to přeměnit ve dva mandáty, ve které jsme doufali do poslední chvíle a ještě o kousek dál. Takové ale jsou volby a každý hlas se počítá (úsměv).
Půjdete to toho za tři a půl roku znovu a třeba i na čelní pozici kandidátky?
Vůbec nedokážu říct, mně tyto věci do života přichází tak nějak sami. Každopádně mám v sobě zodpovědnost za veřejný prostor, není mi to lhostejné a když mám pocit, že můžu pomoci, pomůžu ráda. Vstupem do krajských voleb došlo k posunu i ve mně samotné, to chce ale chápat málokdo i v rámci mé rodiny (smích). Politika se však stala takovým negativním puntíkem na každém, kdo se do ní aktivně zapojí, ale i to, co dělám tady už je politika a to je důležité si přiznat.
A jaké máte ambice tady, v Jeníkově?
Jsem vnitřně přesvědčená o tom, že za rok skončím v pozici starostky. Je to spíše z osobních důvodů, než že bych chtěla od něčeho utíkat. Snažím se, seč to jde, abych dokončila vše, co jsem rozdělala a co jsem si slíbila, že dokončím. Dostala jsem se ale do bodu, kdy si myslím, že je potřeba sem pustit někoho dalšího, kdo obec posune zase jiným směrem.
Jak to myslíte?
Netajím se tím, že jsem humanitně zaměřený člověk a celou dobu jsem dělila pracovní dobu na záležitosti méně viditelné, více kulturní a ty více viditelné. Teď je možná řada na někoho, kdo to posune více do investiční roviny a dá tomu nový nádech. Já nikdy nelpěla na funkcích a jsem unavená. Jsem vyčerpaná z toho, že jsem čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu na telefonu. Asi se už i těším na první zimu po volbách 2022, kdy si budu užívat toho, že je sníh a neřešit, kde není prohrnuto. Ale to je zátěž všech starostů a málokdo z občanů si to uvědomuje. Mně nikdy nebude lhostejné, co se děje v místě, kde žiji. Tady jsem se narodila, chci tu zůstat, ale asi si potřebuji chvilku odpočinout a podívat se na to s nadhledem.
Poskytne vám nadhled případný vstup do Poslanecké sněmovny? Do voleb jdete jako jednička za TOP 09…
Kandidaturu jsem zvažovala velmi dlouho. Beru ji ovšem jako příležitost opustit na tu krátkou dobu kampaně Jeníkov, navštívit jiné obce a jiné starosty a podívat se díky tomu na svou práci, své starosti a směřování s dostatečným nadhledem. Je to téměř sedm let, co jsem dnes a denně v Jeníkově a cítím, že se sama utápím v blbostech, ke kterým nemám dostatečný nadhled. A tak jimi ztrácím energii, čas i další chuť do práce. Má pozice na kandidátní listině SPOLU je až páté místo. Není tedy téměř reálné, abych se do sněmovny dostala. Přesto moc ráda pomohu těm, kteří jsou přede mnou a za které mohu dát ruku do ohně, že budou ve sněmovně opravdu pro lidi, že se budou chovat čestně, že nebudou řešit svoje kšeftíky, že jsou vysoce kompetentní a že nebudou lhát. Těším se na tu zkušenost a na nová setkání.
Máte tedy v plánu vrátit se do školství?
Tohle nechávám úplně otevřené. Jak jsem říkala, mně do života tyto věci chodí sami a nikdy jsem nic neplánovala. Každopádně jsem jako učitelka byla šťastná a budu šťastná, moje práce mě bavila. Mám ale pocit, že pokud bych se chtěla vracet do školství, za čtyři roky bych byla nepoužitelná. Mohla bych se vše učit od začátku. A to je další důvod, proč chci skončit.
Jak se díváte na současnou situaci s distanční výukou?
Já se na to dívám ze dvou rolí – z role matky dvou dětí na prvním stupni a role učitelky druhého stupně a současně zřizovatele jedné základní školy. Konzultuji to z různých směrů a je to katastrofa. Je to ztracený rok v životě našich dětí od prvňáčků až po vysokoškoláky. Učitelé dělají, co mohou a ředitelé se snaží v tom najít systém, každý po svém. A to je na celé situaci to nejhorší, že každá škola funguje úplně jinak a potom to srovnání, na konci deváté třídy nebo u závěrečných zkoušek, to bude katastrofální. Obrovsky se odkrývá handicap sociálně slabých rodin a rodin, které nemají kapacitu těm dětem pomoci v rámci výuky. To si teď nedovedeme představit, jako obrovská díra tímto vznikla.
play_fill
Jak to vyřešit? Zavést opět desátou třídu? Nebo jít dál a doufat, že se to časem srovná?
Už na jaře jsme věděli, že to pravděpodobně nebude končit jarem. Základ by byl upravit systém našeho vzdělávání, na to čekáme několik desítek let, aby odpovídal době, ve které žijeme. A jestli tomu napomůže desátý ročník, to musí posoudit odborníci. Zaseklo by to další obrovskou ránu do systému, ať už se týká kapacity pedagogů, kteří by nestačili a promítlo by se to i do dalších stupňů vzdělávání. Online vzděláváním se posouváme někam jinam, ředitelé a učitelé to zvládli a každý udělal obrovský skok, který by za běžného chodu nikdy neudělali. Dokázali to i učitelé, kterým je nad šedesát let. Je to obrovský úspěch, ale jednotlivců, nikoliv systému.
Vraťme se ještě do Jeníkova, jak se tady poslední rok daří kulturním akcím?
Kultura je vždycky ta první, která jde bokem. Když lidé začnou počítat peníze, tak jako první odpadá kultura a sport. Tady to je také tak a já jsem nesmírně vděčná za naší knihovnu, která je v provozu, funguje okénko. Stihli jsme pouť a jsem ráda, že jsme jí stihli, ačkoliv to vyvolalo spoustu otázek. A nelze nic plánovat. Já tedy tak funguji pořád, ale paní místostarostka, která má na starosti kulturu, má ráda ten plán a teď nám to jaksi padá. Každý z nás se snaží vymyslet něco, jak bychom se lidem přiblížili, ale je to málo.
