Luminiscenční nátěr světélkuje po nasvícení jemně nazelenalým světlem. Předpokládá se, že k nátěru došlo během druhé světové války. „Světlo je čím dál slabší. Za dvacet let to tu třeba už nebude, někteří návštěvníci se o to otřou, jiní na to sahají, i když nemají,“ podotýká průvodkyně.

Vedle svítivé chodby je i výklenek, který připomíná gotickou bránu. Je tam geologický zlom a povídá se, že je to brána do jiné reality. V místě se prý objevují a opět mizí přízraky a stíny, ducha na kameru zachytil Stanislav Motl, který se rozhodl v podzemí přenocovat.

Vedle záhad jsou v podzemí vidět i historické artefakty, například základní kámen kostela svatého Ignáce nebo dřevěný vodovod z konce čtrnáctého století. Původní jsou třeba i jedny kamenné schody. Návštěvníci se dozví také podrobnosti o tom, jak horníci pracovali ve dvanáctihodinových směnách, přičemž za každou z nich postoupili o dva až tři centimetry. „A to až potom, kdy zjistili, že když si skálu nahřejí a potom ji rychle zchladí, tak jim popraská,“ dodává průvodkyně.

Jihlavské podzemí, které je s délkou chodeb pětadvacet kilometrů druhé nejrozsáhlejší v České republice, mělo mnoho účelů. Lidé tam od čtrnáctého století skladovali potraviny, později tam byla kanalizace a vodovod. Naopak stříbro se tam nikdy netěžilo, to je častý omyl návštěvníků města. Historickou hodnotu podzemí pak poničilo betonování v šedesátých letech minulého století. Šlo o reakci na propad chodeb.