První puk ve sbírce si koupil před více než pětačtyřiceti lety. Nyní jich doma má přes dva tisíce sedm set a to ještě není konečné číslo.

Kdy jste si pořídil první puk?
Od klukovských let jsem měl rád hokej. Po památném mistrovství světa v Praze v roce 1972, který naši vyhráli, jsem v prodejně sportu náhodně objevil puk, co svým emblémem připomínal logo proběhlého hokejového svátku. A tak jsem si ho zakoupil na památku. Stál tenkrát tři koruny. Byl první, kterým jsem založil svou sbírku. Mám ho samozřejmě dodnes. S tímto pukem už jsem se nikde v pozdější době nesetkal. Je to zajímavé provedení švýcarského klubu Brux Krefeld. A tento znak se opravdu nápadně podobal tomu z pražského hokejového šampionátu. Mám i puk z této velké akce, mohu to porovnat.

Jak váš koníček pokračoval dál?
Opět jsem uviděl v prodejně pěkný puk a říkal jsem si, že bych jich mohl mít doma více. A postupně jsem je kupoval a sháněl v prodejnách sportu v různých městech. Šel jsem na vojnu, kde jsem si pomohl k dalším. Tehdy jsem měl sbírku čítající 25 kusů. Jeden z mých kamarádů ve vojenské službě totiž pracoval přímo v továrně na výrobu puků v obci Dolné Vestenice v okrese Prievidza na Slovensku. Od něj jsem dostal několik černých suvenýrů přímo z fabriky. Po odchodu z vojny jsme se už se slovenským kamarádem neviděli.

Ale puky jste sháněl pořád.
Poté jsem přes novinový inzerát navázal kontakt s dalšími sběrateli. Jedním byl z nich zakládající člen klubu sběratelů Josef Primus z Lišova u Českých Budějovic. S ostatními stejně zapálenými milovníky hokeje jsme si začali puky vyměňovat. Moje sbírka se postupně začala rozrůstat. Kromě spolku sběratelů jsem byl v kontaktu se členy hokejového klubu Dukla Jihlava. Odtud ke mně doputovaly puky z mistrovství světa (MS) i olympijských her (OH). Měl jsem v tomhle obrovské štěstí.

To je zajímavé.
Samozřejmě jsem se musel připomínat u maséra Pavla Křížka, aby si na mě vzpomněl a něco mi dovezl. Přecejen, hokejisti a celý realizační tým mají jiné starosti, než myslet na puky pro kamarády z Jihlavska. Ale takhle spolupráce nám fungovala velmi dobře a od Pavla Křížka mám čtvrtinu těch nejlepších puků ve své sbírce. On na velké akce - mistrovství, olympiády a turnaje - jezdil od roku 1972 do roku cca 2005.

Sbírka se během let dost rozrostla. Kolik puků máte dnes?
Celkem přes dva tisíce sedm set puků. Drtivá většina z nich jsou přímé originály s potiskem. Na vysvětlenou, dají se sbírat i kopie, protože originál je někdy opravdu těžko k sehnání. Já se takovým kopiiím úplně nebráním, nikdy totiž nevíte, na jaký skvost ještě můžete narazit. Takže mu tak trochu držím místo ve své sbírce. Špatně se shánějí puky z prvních hokejových šampionátů, kde se ještě hrálo s klasickými černými puky bez originálního loga. Mám také několik puků, kde byla dotištěna loga velkých hokejových akcí z padesátých a šedesátých let.

Máte v plánu sbírku ještě rozšiřovat?
Sbírka se už bude rozšiřovat jen minimálně. Vybírám si už jen ty nejzajímavější události v hokejovém světě, jako jsou OH a MS, ze kterých si puk opatřím. Jsou totiž sběratelé, kteří vlastní deset i dvacet tisíc puků, ale vystavují z toho třeba jen třetinu a zbytek mají někde uložený. Někdy z důvodu, že ani nemají vhodné místo nebo podmínky. Samozřejmě se to taky takhle dá dělat a mně to vůbec nevadí. Ale já jsem zvolil cestu, že jsem si na sbírku vyhradil speciální místnost, kde mám vše vystavené. Už se mi tam vejdou tak dvě stovky puků a končím (úsměv).

Ta sbírka má určitě nějaký systém.
Uprostřed je vitrína s těmi nejdůležitějšími puky z těch nejlepších akcí a turnajů plus nějaké rarity. Každý puk má své místo. Zakládám je podle určitého systému, a tudíž hned vím, kde jaký kus hledat. Není to tak, že bych si puky jen tak dával tam, kde je zrovna prázdná polička.

Nyní puky dokonce sháníte na internetu. Takže je to třeba jednodušší?
Takto se lépe shánějí puky z akcí pořádaných v Zámoří. Zatímco dřív jsme byli vděční za jeden puk z daného šampionátu, a byla to pro nás už tehdy velká vzácnost, nyní jsou ty možnosti takřka neomezené. Co tím chci říct? Sotva začne například mistrovství světa, na internetu se objeví nabídka s různými logy puků hráčských, reklamních, puků k jednotlivým zápasům, s maskoty, hokejový halami a podobně. Před těmi desítkami let, kdy jsem začínal, to bylo hlavně o nadšení a koníčku. Když jsem sehnal pět puků za sezonu, měl jsem vše, co jsem chtěl. Nyní, kdybych chtěl kupovat vše, co se objeví, mohl bych mít i dvě stě tři sta puků ročně.

Prozradil jste mi, že jste nedávno na internetu pořídil skvělý vánoční dárek. Jednu z největších rarit ve své sbírce.
Ano, je to originální puk s originálním potiskem z MS 1962 v Colorado Springs v USA. V té době byla postavena Berlínská zeď a celý Východní blok americké MS bojkotoval. Šampionát vyhráli Švédi. Nikdo ze socialistických zemí tam nebyl, takže se k nám puky nemohly dostat. Puky z této akce jsou vzácné, vyráběly se v Americe a všechny tam taky zůstaly. A já jsem jeden objevil před třemi lety na Aukru za slušnou cenu. Neváhal jsem a udělal jsem si radost pod stromečkem. Je vidět, že ten puk opravdu hrál. Každý puk, který tady vidíte, má svůj příběh.

Můžete se pochlubit i dalšími „špeky“. Třeba nejstaršími puky naší výroby.
Jsou z roku 1963 z bratislavského Matadoru, s potisky na puky se tenkrát začínalo. Naši je tedy vyrobili s červenou, nebo zelenou tečkou uprostřed. Málokdo sehnal oba typy, já ano, takže jde o další raritu v mé sbírce. Mám k tomu i originální krabičku, podle toho také vypadá. Puky stály tenkrát čtyři koruny.

Puky ale dnes slouží jako reklamní billboardy na všechno. I ty můžeme ve vaší sbírce vidět.
Ano, mám tady puk – popelník, puk –hlavolam, puk - skleněné těžítko, puk – otvírák na pivo. Nebo třeba netradiční svatební oznámení, přání do nového roku, to vše na puku. Je s podivem, co všechno obchodníci dnes dokážou vymyslet. Vlastním i několik zajímavých puků se vzpomínkou na dobu minulého režimu. Puk k 35. výročí Slovenského národního povstání či se zdravicí k 15. sjezdu KSČ.

Vaše puky doplňuje dekorace různého druhu. Jsou tu i dresy, hokejky…
Ano, jedná se o repliky různých klubových dresů. Originální je ten duklácký z roku 1991, kdy Jihlavané vyhráli nejvyšší hokejovou soutěž, tehdy ještě první ligu. Nebo tu je duklácký dres Jardy Holíka ze sedmdesátých let v provedení se starým logem. Pak jsou tu také hokejky. Nejvíce si považuji tu s podpisem Ivana Hlinky, profesora Vladimíra Bouzka z Třebíče (mistra světa z roku 47 a 49) a Josefa Augusty. Tenkrát mi hokejky podepsali a brali to jako samozřejmou věc. Potěšilo je, že si na ně nějaký fanda vzpomněl. Doplnil jsem vše i nejrůznějšími fotkami a zajímavými hokejovými příběhy. Třeba z kanadské ligy.

Pořádáte také srazy sběratelů.
První sraz přímo u mě byl v roce 1998, scházíme se od té doby pravidelně každý rok v červenci. Je nás vždycky tak kolem dvaceti, pětadvaceti skalních příznivců, kteří se koníčku celoživotně věnují. Necháváme si i udělat pamětní puky na sraz. Sejdeme se, uděláme burzu a popovídáme. Jezdí sem i dva Slováci. Mezi členy klubu sběratelů se to drží jako rodinná sešlost.

Právě probíhá zimní olympiáda. Našim hokejistům se poslední roky moc nedaří. Ovšem letos si připomínáme dvacet let Nagana, kdy český národní tým doslova vybojoval zlato. Bylo to 22. února 1998.
Nagano je drahokamem naší hokejové historie. Dozrála výjimečná parta hokejistů a hokejových osobností pod vedením bezvadného trenéra Ivana Hlinky, kterého všichni hráči zbožňovali. Jeho náhlý a tragický odchod je i po letech pro náš hokej nenahraditelná ztráta. Brankář Dominik Hašek prožíval tehdy v roce 1998 vrchol kariéry, svůj tým Buffalo Sabres dotáhl až do finále Stanleyova poháru, kde o branku prohráli s Dallasem. Na Naganu se mi hodně líbil vítězný zápas s Američany, kdy Brett Hull Haška pochválil za jeho výkon. A Američan potom o půl roku později v cupu vstřelil Haškovi vítěznou branku.

Jak na výjimečnou událost vzpomínáte?
Pro nás hokejové fanoušky to jsou i po dvaceti letech opravdoví hrdinové. Dokázali proměnit ve skutečnost sen, který všichni měli už roky. Když se potkáváme s ostatními kamarády, oni Nagano přirovnávají k hokejovému zázraku, ale já to vidím jako potvrzení kvalit výborného mančaftu. Ten na ZOH odstartoval vítězné tažení, korunované zlatým hattrickem na MS v následujících třech letech.