Procestovala Českou republiku i Evropu. Ani v pětasedmdesáti letech si neodpustí patnáctikilometrové túry. Řeč je o člence Klubu českých turistů Telč (KČT) Vlastě Pospíchalové z Telče, jedné z organizátorů Českého zimního srazu turistů.

Odkdy jste se členkou KČT Telč?
Turistice jsem se věnovala už dlouhou dobu, s manželem jsme v tomto směru pořád něco podnikali. V 80. letech jsem však ovdověla, a protože samotnému člověku se špatně chodí, bylo logické, že jsem se přidala k turistům. To bylo v roce 1986. Já ale sportuji a jsem aktivní odjakživa, odmalička jsem cvičila v Sokole a potom v dalších organizacích.

Jaká místa jste s manželem procestovali?
Hodně jsme jezdili na chatu, kde jsme podnikali výlety do okolí. Cestovali jsme i do zahraničí, všude tam, kam se tehdy smělo. A samozřejmě jsme poznávali krásy naší vlasti.

Vedete k turistice i své vnuky?
Já mám celkem čtyři vnoučata, ale ani jedno z nich k turistice zrovna moc netíhne. Turistika není moc v módě. I členové KČT Telč pomalu ubývají. V 80. letech nás v Telči bylo okolo šedesáti, teď je nás čtyřiadvacet. Zatím to vypadá, že klub brzy vymře. Ale neviděla bych to až tak černě. Nyní je nás stále méně, ale třeba se noví členové ještě časem přidají. Jsou totiž lidé, kteří s turistikou začínají až po dosažení určitého věku.

Už je vám přes sedmdesát. Kolik teď ujdete kilometrů?
Teď tak okolo patnácti, ale dříve jsem běžně chodila třicetikilometrové túry. Už léta s partou přátel trávíme společné dovolené. Jako mladší jsme za den bez problémů zvládli pětadvacet třicet kilometrů. Dnes už samozřejmě jsme staří a děláme kratší výšlapy, na které stačíme. Na turistických akcích po celé republice je vždy na výběr několik různě dlouhých tras, takže problém nemáme.

Jaké je vaše nejoblíbenější místo?
Já mám hodně ráda Jizerské hory, tam jsem byla několikrát a ráda se tam vracím. Dále se mi líbí na Šumavě a v Krkonoších. Prošla jsem i krásná místa na Slovensku. Dnes už se ovšem s turisty zaměřujeme spíše na nižší polohy, protože kopce už tolik nezvládáme. Zatím to jde, zdraví mě nezlobí. Nevadí ani to, že už mám vyměněné oba kyčelní klouby.

Máte nějaký nezapomenutelný zážitek?
Občas se stane, že nás pozlobí počasí. Loni jsme se třeba vydali na trasu, která vedla k Mumlavským vodopádům v Krkonoších. Když jsme dorazili do cíle a chtěli jsme se pokochat krásnými vodopády, začalo hrozně pršet a my jsme měli takříkajíc po vodopádech. Zdrželi jsme se u nich jen chvilku. Ale na takové podmínky jsme zvyklí, pochody chodíme za každého počasí.

Je místo, kde jste ještě nebyla a ráda byste ho navštívila, třeba někde v zahraničí?
Zahraničí už mě dnes neláká. Byla jsem v Řecku, Lucembursku, Belgii, ve Francii, procestovala jsem kus Evropy. Ale říkala jsem si, že paradoxně jsme s turisty ještě nikdy nebyli skupinově v Praze, ani ji vlastně moc neznáme. Klidně bychom si mohli udělat dovolenou v Praze a napravit to.

Stalo se, že jste někdy někam nedošli?
Ano, byla to speciálně moje první túra s telčskými turisty a žáky telčských škol, které tehdy měly své vlastní turistické kluby. Ty zakládali kantoři, kteří museli vykazovat mimoškolní činnost, a turistika byla nejjednodušším řešením. Šli jsme přes Bradlo u Mrákotína směrem na Práskolesy a z Práskoles jsme se měli vrátit do Telče autobusem. Jenže zrovna hodně chumelilo, byla kalamita a autobus vůbec nejel. Došli jsme tedy do hospody v Dobré Vodě a volali rodičům dětí, aby si je vyzvedli.

Říkala jste, že jste se věnovala cvičení celý život.
Ano, za nás bylo normální cvičit všechno možné. Ráda vzpomínám na spartakiády, kterých jsem absolvovala opravdu hodně. Dnes lidé spartakiády odsuzují jako propagandu, ale pro nás to tehdy bylo výborné. Nezapomeňte, že spartakiády navazovaly na dřívější všesokolské slety.

Dnešním mladým už to přijde nejspíš úsměvné.
My jsme cvičili na nářadí, prostná i gymnastiku. Dnes už to není pravidlem, že se to děti ve školách učí. Třeba můj vnuk nastoupil na střední školu do Jihlavy, kde se v tělocviku cvičí na nářadí a on na to překvapeně koukal, nevěděl, o co jde, na základce měl jen kolektivní hry.

ZUZANA MUSILOVÁ