„Se starým vozíkem jsme byli sedm let spokojeni, ale bohužel nastal čas vyměnit ho za nový – větší a skládací. Jeho cena je vyšší, jelikož je odlehčený a Luky je prakticky ležák, takže musí být ve vozíku patřičně připoután a mít tam své pohodlí,“ vysvětlila nutnost nákupu maminka postiženého dítěte Kateřina Škodová.

Právě ona na webových stránkách znesnaze21.cz zorganizovala sbírku nazvanou Vozíček pro Lukyho. Cílová částka padesát tisíc korun už sice byla překročena, nicméně lidé mohou přispívat dál. Škodovým pomůže každá koruna navíc. „Peníze využijeme na hipoterapii, na kterou jezdíme dvakrát týdně. A také na terapii v Centru Kruh, kam jezdíme dvakrát ročně na čtrnáctidenní pobyt,“ vysvětlila Kateřina Škodová.

Lukáš se narodil předčasně, v sedmadvacátém týdnu. Miminko vážilo pouhých 790 gramů. „Dostala jsem bolesti. Při návštěvě lékaře mi bylo řečeno, že to tak strašné nebude, ale já už měla strach. S mým tělem se dělo něco, co nebylo v plánu. Manžel mě dovezl do nemocnice, tam mi dali kapačky, vzali krev, udělali mi veškeré vyšetření. A čekalo se,“ začala vyprávět svůj příběh maminka postiženého chlapce.

Z porodnice skoro po půl roce

Pak jí lékaři oznámili, že v plodové vodě je infekce. Sanitkou ji převezli do Brna, kde se Lukáš narodil. „Tak malé miminko jsem v životě neviděla. Stále jsem nechápala, jak se to všechno mohlo zvrtnout. Koukala jsem na něj a plakala. Následovalo plno vyšetření, a pak už jen a jen čekání. Jenže nastaly komplikace, krvácení do mozku, a k tomu ještě trombóza dolní duté žíly. Převoz do Černých Polí a další čekání,“ pokračovala Kateřina Škodová.

Maminku pustili lékaři domů, miminko zůstalo v nemocnici. Odpovědi na každodenní telefonáty s dotazem, jak na tom její syn je, nebyly právě optimistické. Nakonec se dočkala spásné věty: „Už čůrá, přišel sice o jednu ledvinu, ale jinak je stabilizovaný.“

Lukášek se narodil 18. května. Domů z nemocnice si jej maminka přivezla až 7. října. „Do života dostal diagnózu DMO kvadruparetická forma, těžkou mentální retardaci a další diagnózy. Nyní je mu už šestnáct let. Já se stále se mám co učit. Luky je má škola života. Ale všichni ho milujeme takového, jaký je,“ uzavřela Kateřina Škodová.