Zatímco většina z nás stráví středeční Štědrý večer bez starostí a povinností, Petr Vochyán se bude muset nejspíš několikrát podívat na hodinky, aby byl všude včas. Čeká ho docela náročný program a do postele se dostane určitě až ve čtvrtek nad ránem.

Stejně jako řada dalších muzikantů i Petr Vochyán totiž opakovaně rozezvučí hudební nástroj, který ho na středečním putování Jihlavskem bude provázet. V letech jinošských si zvolil trubku, na Štědrý den se, jak už bývá u trumpetistů zvykem, změní v trubače.

Přesně v sedmnáct hodin bude muset být připraven spolu s dalšími muzikanty z loucké dechové kapely Lučanka u kapličky ve Velkém Beranově. „Od pěti do půl šesté tam hrajeme koledy už asi patnáctým rokem. Když jsme začínali, tak si nás přišlo poslechnout pár lidí, dneska se jich sejde třeba sto padesát," přibližuje Petr Vochyán podvečerní velkoberanovskou štaci.

Není divu, že ji považuje za důležitou. Sám právě z Velkého Beranova pochází, prostřednictvím muzicírování se sejde s rodiči i s dalšími blízkými. „Docela dobře se to dá spojit. Zastavíme se u našich, pak si jdeme zahrát," upřesňuje část svého štědrovečerního programu.

Z Velkého Beranova sice s dalšími muzikanty z Lučanky nezamíří hrát ani do Luk, jak míval ve zvyku před lety, ani do Jihlavy, kde bude část Lučanky troubit na věži kostela svatého Jakuba, ale do Větrného Jeníkova, kde se s rodinou usadil. „Až se vrátíme do Jeníkova, tak si samozřejmě uděláme Vánoce s rodinou. Máme tříletého syna, tak si to musíme pěkně užít i doma," prozrazuje dvaatřicetiletý Petr Vochyán.

Necelou hodinu před půlnocí ale zamíří s trumpetou znovu ven. U věže kostela ve Větrném Jeníkově se sejde se svým kamarádem Karlem Lisou, s nímž ho čeká společné hraní koled právě z kostelní věže. „Hrajeme spolu jednou do roka, a to právě při téhle příležitosti. Jinak totiž hrajeme každý v jiné dechovce, Karel v Libkovance, já v Lučance," popisuje předpůlnoční troubení Petr Vochyán. Dvacetiminutová produkce ovšem musí skončit ve tři čtvrtě na dvanáct.

Na samotnou půlnoční bohoslužbu už musí být na svém místě v kostele. „S kapelou budeme při mši doprovázet místní farní sbor. Tohle bude zase trochu jiná muzika, máme tam kytaru, harmoniku," přibližuje třetí díl svého štědrovečerního muzicírování Petr Vochyán, který má muzicírování jako koníčka, neboť se živí prací ve stavebnictví. Ale koníčka opravdu velikého, neboť hraje také na akordeon, varhany a s jinou kapelou na baskytaru.

Přestože Štědrý den úplně v rodinném kruhu neprožije, zvolenou variantu si pochvaluje. „Jenže to takhle můžu mít díky tomu, že mám skvělou manželku Libušku. Ona sama je taky muzikantka, hraje na housle, takže má pro moje hraní vzácné pochopení," uzavírá povídání Petr Vochyán.