Když člověk jízdenku najde, má vyhráno. Když ne, čeká na něj tučná pokuta.

Úplně v klidu ale nejsou ani lidé, kteří mají čipové karty. Kvůli zavedení jihlavské karty si totiž musí buď pamatovat, nebo mít někde napsané datum, do kdy mají kartu nabitou.

„Není to šťastné řešení. Zapamatovat si datum, do kdy jízdenka platí, je problém hlavně pro starší lidi. Myslím, že by lidé po nabití měli dostat ještě nějaký lístek, kde by byla zřetelně napsaná platnost,“ míní Kamila Jordánová z Jihlavy. „Cestující by pak nemuseli žít v nejistotě a bát se revizora,“ doplnila pravidelná cestující MHD.

Revizoři v Jihlavě pracují na směny

Kontrolorů jezdí v krajském městě celkově asi patnáct. „Šest z nich je přitom stálých, kteří pracují na směny,“ řekl dopravně-technický náměstek jihlavského dopravního podniku Jaroslav Šetek.

Stálí zaměstnanci podle rozpisu chodí na ráno nebo na odpoledne a pravidelně se střídají.

Ostatní revizoři jihlavského dopravního podniku jsou brigádníci, kteří provádí kontroly jízdenek, kdy chtějí.
Spoléhat se proto na to, že revizora v MHD nepotkáte, se v Jihlavě v žádném případě nevyplatí. „Revizoři totiž ve vozech jezdí neustále,“ tvrdí Šetek.

Obyvatelé krajského města jsou ale jiného názoru. „Revizora jsem nepotkala už nejméně tři měsíce. Měli by podle mého názoru jezdit častěji. Takhle přibude černých pasažérů, kteří si spočítají, že je lepší jezdit bez jízdenky a jednou za rok zaplatit pokutu,“ uvedla Lucie Vrbová. „A jak potom k tomu přijdou lidé, kteří si lístky pravidelně kupují? Bude to nespravedlivé,“ dodala.

Za pravdu jí dal i Zdeněk Macek. „Čím víc budou revizoři vidět, tím se budou cestující víc bát,“ tvrdí mladý muž.

Hrozili mi podříznutím

Být revizorem v jihlavské městské dopravě není žádný med.

„Ze začátku mi dokonce hrozili, že mě podříznou,“ řekl jihlavský revizor s dvacetiletou praxí, který si ale kvůli bezpečnosti nepřál uvést své jméno.

„Povolání revizora je hodně nevděčné. Jsme první na ráně, na kom si lidé vylejou svůj vztek,“ doplnila jeho kolegyně.
Revizoři MHD musí poslouchat nadávky, urážky a občas je nějaký cestující dokonce napadne.

„Drobnější šarvátky jsou skoro na denním pořádku. Nic vážného se mi při nich ale naštěstí nestalo,“ tvrdí starší muž.

Jeho bývalý kolega, který už v Jihlavě jako revizor nejezdí, ale tolik štěstí neměl.
„Vystrčili ho z vozu a on spadl pod trolejbus,“ zavzpomínal revizor.

Lidé na ně pořvávají

Zkušenosti s neukázněnými černými pasažéry nebo cestujícími má i jeho současná kolegyně, která s ním na kontroly jezdí. Občas jí některý cestující například bolestivě zmáčkne ruku.

Problémům, které jsou s povoláním revizora spojené, se nevyhne ale ani ve svém soukromém životě.
„V obchodě nebo na ulici na nás třeba pořvávají. Jihlava je totiž malá a cestující už nás znají. Rodina mě obdivuje, že to vydržím,“ uvedla jihlavská revizorka.

Jako na ženu si na ni černí pasažéři troufnou víc než na jejího kolegu. „Na žádné kurzy sebeobrany ale nechodím. Ráda jenom jezdím na kole nebo bruslím,“ směje se.

Agresivita cestujících se zvýšila hlavně v poslední době. Důvodem je údajně krize a nedostatek peněz.
V minulosti mohli revizoři jezdit sami, nyní už provádí kontroly ve dvojicích. Jezdit samotní se už bojí.

„Nikdy nevíte, na koho narazíte,“ upozornil revizor. „Už mě proto několikrát napadlo, že s tou prací seknu. Tyhle myšlenky na mě přicházejí, hlavně když mě někdo naštve,“ doplnil.

Pokuta na čelo

Práce revizora ale naštěstí není pouze smutná. Kontroloři jízdenek se občas potkají i s černým pasažérem – grandem. „Někdo třeba vezme čtyři stovky a nalepí nám je na čelo,“ směje se jihlavský revizor. Další cestující zase pokutu zaplatí s úsměvem.