Po hodince a půl v tělocvičně jsou děti docela divoké, Josef Bílek si ale umí zjednat respekt. „Uděláme dohodu. Jestli tě i zítra napomenu, půjdeš si sednout a nebudeš boxovat,“ říká kloučkovi, který často vyrušuje. „To je úplně normální, někdo cvičí, někdo odpočívá. Jestli tě to nebaví, nic se neděje, mě zase nebaví běhání,“ dodává.

Uvědomuje si, že děti mají prázdniny, odpočívají od školy a nemusí pro ně být snadné někoho poslouchat. Není ale možné, aby jednotlivec kazil trénink ostatním. „Je to trošku volnější, snažím se děti zabavit hravou formou,“ říká záhy. A daří se mu to. Polovina dětí se vrátí v září, že by se chtěla kickboxu více věnovat.

Oprava mostu si v místě vyžádá kyvadlový provoz, řidiči cestujícíc mezi Jihlavou a Znojmem musí počítat se zdržením.
Rančířov: řidiči jezdili po mostě, který měl trhliny. Specialisté ho opraví

První seznámení se zmíněným sportem je ale spíše zábavné. Děti hrají na babu, ale trochu jinak, ve dvojici se plácají na stehna, pak na břicho, na ramena a závěrem na hlavu. „Stačí lehký dotyk, žádné bomby,“ zdůrazňuje trenér. Pak je učí úplné základy: Postoj, údery, kopy. „Za čtyři, pět tréninků se snažíme stihnout to, co jinde trvá rok, rok a půl,“ vysvětluje Josef Bílek a pokračuje: „Na konci týdne děti navlečeme do všeho, co tu máme včetně chráničů obličeje a necháme je, aby si zkusily zápas. Je to dobrovolné, ale jde o tu podstatu. Když budou hrát fotbal, taky budou chtít dát branku.“

Děti se naučí základy kickboxu, cílem přitom je vštěpovat jim, aby tyto dovednosti z běžném životě nezneužívaly. „Děti učíme, aby dokázaly situace psychicky zvládnout a ke kontaktu nedošlo, ale zase každému říkám, děláš kickbox, tak si nenecháš někde namlátit,“ popisuje trenér a nezapomíná poděkovat Domu dětí a mládeže za důvěru, s jakou mu svěřuje děti k tréninku.

Malování i Hry bez hranic

Odpoledne pak účastníky tábora čeká ještě program na Domě dětí a mládeže. „Dnes budeme malovat na kamínky, včera děti hrály pohybovou hru venku na týmy. Zítra máme v plánu Hry bez hranic a v pátek máme celodenní výlet,“ popisuje hlavní táborová vedoucí Klára Lysová a zdůrazňuje, že se všechny tábory daří zorganizovat díky pomoci ochotných spolupracovníků. „Třeba tady Martina s námi jezdila jako dítě a nyní už je tady jako instruktorka,“ podívá se směrem ke kolegyni, která si zrovna povídá s dětmi.

I když děti na příměstském táboře nespí a mají program jenom od osmi ráno do čtyř hodin odpoledne, stráví týden plný aktivit. „Rodiče jsou rádi, že děti mohou do kolektivu a mohou mít jiné aktivity než sedět doma před počítačem,“ potvrzuje hlavní vedoucí. „Všimla jsem si, že si děti víc zvykly samy se zabavit. Jsou schopné si vzít hru, pastelky a nečekají, co jim vymyslíme my. To tak nebývalo,“ přidává jeden poznatek z letošního roku.

Tak to vypadalo ve středu večer v nemocnici Pelhřimov během chvilky.
Bouřky potrápily Vysočinu: vytopená nemocnice a stovky domácností bez elektřiny

Aktuálně je na táboře osmadvacet dětí, kapacita je až padesát. „Záleží na hlavním vedoucím, na plavecký tábor, kde bývá enormní zájem, možná vezmeme dětí šedesát,“ uvažuje Klára Lysová.

A dětem se na táboře líbí, chválí si hlavně kickbox. „Na táboře se mi nejvíc líbí kickbox, jsem tu s bráchou. Jsme dvojčata a někdo si nás i plete,“ vypráví Tonda Klíma z Jamného. Řada z dětí přitom říká, že si na táboře našla nové kamarády. „Znal jsem jen pár kluků ze školky, jinak jsme se skamarádili až tady,“ usmívá se osmiletý Kuba Dáňa z Jihlavy. „Já tu mám kamaráda ze školky a kamarádku jsem si našel tady,“ přidává se sedmiletý Tomáš Smejkal, rovněž z Jihlavy. A některé děti jsou už teď domluvené, že spolu za rok pojedou na kickboxový tábor znovu.