Prohlídka začala v obřadní místnosti, kterou část veřejnosti již znala. Proslov obřadníka krematoria Petra Chytila se týkal samotné problematiky smrti a poté historie kremací. Ta sahá až do roku 1874. „Nejvíce moderních krematorií bylo postaveno mezi lety 1960 a 1980. Mezi ně patří i krematorium Jihlava, jedno z nejkrásnějších, jehož výstavba byla započata v roce 1971,“ řekl obřadník s tím, že v provozu je od roku 1876.

Nejvíce na světě
Česko má celkem sedmadvacet krematorií, v přepočtu na obyvatele je to nejvíce na světě. Většinou se budovaly na kraji města, výstavba je ale často obklopila. „Třeba v Pardubicích je krematorium uprostřed sídliště, tady to snad nehrozí, i když nikdo nepočítal s tím, že okolní les během dvou let zmizí,“ uvažoval Vondrák. Roční náklady na provoz a údržbu jihlavského krematoria, jediného na Vysočině, pak jsou necelých sedm milionů.

Následovala exkurze v zákulisí, role průvodce se ujal mistr provozu Luboš Vondrák. Ukázal místnost, kde se pouští zvuk a vysvětlil, že krematorium má poměrně širokou nabídku hudby. V případě specifických požadavků je možné přes USB pustit jakoukoliv jinou písničku. Také se z této místnosti pouští videa a fotky, zpracovat lze i papírovou formu.

Veřejnost pak překvapila informace o smutečních věncích. „Jsou vystavené dvacet minut a pak se v podstatě sedmdesát tisíc hodí do kontejneru,“ uvedl Vondrák a dodal: „Máme tady i věnce k zapůjčení, které poslouží úplně stejně.“ Kremace s obřadem přitom vyjde na dvaadvacet až pětadvacet tisíc korun.

Na začátku celého procesu zpopelnění je příjem zesnulého. Každá rakev se označí štítky s identifikací a také unikátním číslem, které je vyraženo v plechovém dílku. Rakve se pak umístí v místnosti s teplotou dva až sedm stupňů Celsia. Pokud by se obřad nekonal do sedmi dní, je třeba tělo umístit do mrazícího boxu. Pak je ale velmi komplikované otevřít před smutečním obřadem rakev. „Je to možné jen za účasti policie, ještě jsme to tu nedělali,“ podotkl Vondrák.

Pokud je obřad do týdne, mohou se pozůstalí do rakve ještě podívat. Na rozdíl od pohřbů v kostele je ale v tomto případě rakev umístěna za sklem. „Zájem o tuto možnost se zvyšuje, když se medializuje případ záměny těl,“ řekl mistr.

Pak probíhá obřad, obvykle je ve velké obřadní síni a na jeho závěr rakev sjede uvnitř katafalku dolů. Po odchodu pozůstalých ji pracovníci vyzvednou zpět a odvezou ke kremaci. K dispozici je ještě malá obřadní místnost, kde se konají obřady jen v kruhu nejbližších. Vejde se tam zhruba patnáct lidí, kteří dříve mohli sledovat i závoz rakve do pece. „Už jsme od toho upustili, i když zde byl pohled z boku, což je méně morbidní než třeba v Ostravě, kde lidé viděli přímo do pece,“ dodal průvodce.

Kremace trvá přibližně sedmdesát minut, během kterých shoří rakev i tělo. Někdy se ozve výbuch, to když měl zesnulý kardiostimulátor. I zde je patrný technický vývoj, dříve byly tyto přístroje větší a výbuchy prý kolikrát vyrazily dvířka pece. K tomu už nyní nedochází. Teplota se pohybuje mezi 750 a 1300 stupni Celsia. Záleží mimo jiné na hmotnosti zesnulého.

V Jihlavě se od roku 1999 používá moderní pec, ve které kremaci řídí elektronika. Ta se bude letos mimochodem modernizovat. V tu dobu se dostane ke slovu vedle stojící starší pec, která je v krematoriu od doby vzniku. Slouží právě při odstávkách té hlavní a práce u ní je dle mistra nesrovnatelně náročnější. Po patnácti tisících žehů je u pecí třeba dělat generální opravy, které vždy vyjdou na milion a půl.

Následně se popel padesát minut chladí a na závěr se dvacet minut zpracovává v kremulátoru. Na závěr se tři až čtyři kilogramy popela umístí do nachystané urny. V tu chvíli už v něm pochopitelně chybí kovové předměty jako šperky, hodinky nebo zčásti roztavené endoprotézy. Jen štítek s unikátním číslem je pořád s popelem. Urnu dostanou pozůstalí a je na nich, jak s ní naloží. Dříve bylo nutné potvrzení, kam bude urna umístěna, dnes to tak není.

V jihlavském krematoriu za den proběhne průměrně sedm žehů, obvykle se snaží udělat kremaci ještě v den smutečního obřadu. „Některá krematoria to nabízí za příplatek. To nechápu, měla by to být samozřejmost,“ divil se Vondrák. Sám pracuje v krematoriu už třiadvacet let, podle něj se jedná o práci náročnou na psychiku, ještě větší nápor ale zažívají pracovníci pohřebních služeb. „Když jsem nastupoval, bylo tu 17 zaměstnanců, dnes nás je pět a někdy ještě pomáháme pohřební službě,“ sdělil závěrem mistr provozu.

Z historie kremací:
Historie kremací sahá až do roku 1874 a do Itálie. První Češka byla zpopelněna v roce 1883 v Německu. První krematorium v Česku se začalo stavět roku 1915 v Liberci, s obřady se ale začalo až po 28. říjnu 1918. Populární se stala myšlenka pohřbívání žehem v Československu po nástupu komunistů k moci, bylo to součástí snahy o zmírnění vlivu církve.