Jak se firma dostala k myšlence společně pomáhat, to si jednatel společnosti Josef Smejkal pamatuje úplně přesně. „Pro mě teambuildingy od agentury skončily tím, když jsme soutěžili, který tým odkoulí balík slámy nejdál. To jsem si říkal, proč tolik zbytečně vynaložené energie,“ vybavil si první myšlenku dělat něco smysluplného. „A ono to tým více stmeluje, když je za námi vidět kus práce,“ popsal.
Proto se v pátek 15. září sešlo sto padesát zaměstnanců na kraji Polné, kde upravili a zpřístupnili místními oblíbenou Pojmannovu stezku. „Za jediný den jsme postavili sto třicet metrů dlouhou dřevěnou lávku s odpočívadlem a lavičkami, která vede přes podmáčená místa a suchou nohou se zde po většinu roku nedařilo projít. Ta je nově vhodná nejen pro pěší, ale díky své šířce také pro cyklisty i kočárky,“ sdělila ředitelka marketingu Zdeňka Kratochvílová.
V takovém počtu zaměstnanci stihli také vyčistit stezku, zpevnit navazující cesty a vše přehledně propojit pomocí nově vytvořených rozcestníků. „Kromě toho jsme na konci lávky vybudovali dřevěné posezení a opravili schody vedoucí k nedalekému posezení u Doubravníku. Vznikl tak okruh, který stojí za to projít,“ usmála se Kratochvílová. S tím souhlasí i starosta Polné Jindřich Skočdopole. „Je to ojedinělý čin, moc pěkně udělané,“ ocenil.

Název Lojzíkova lávka se přitom pojí se zajímavým příběhem. „Když jsme lávku před měsícem připravovali, zemřel náš kamarád Aloiz Pindjak, který nám pomáhal zrekonstruovat firemní budovu bývalé městské elektrárny a byl nám velkým vzorem díky své ochotě, pracovitosti, profesionalitě a také dobré náladě za všech okolností. Byl to obyčejný člověk mimořádného charakteru a lávka je pro nás srdeční záležitost,“ uzavřel Smejkal.
Ten přitom oceňuje, s jakou vervou se zaměstnanci firmy IP Polná do letošního outdoorového dne pustlili. „Když jsme to přepočítali, bylo to zhruba tisíc odpracovaných hodin,“ usmál se. Při práci v lese se kolegové více poznali. Hlavně s nováčky, kteří letos do firmy nastoupili. Pozitivní zpětnou vazbu k vydařené akci pak dávají nejen samotní zaměstnanci, ale i veřejnost.
Po lávce totiž hned další den šli turisté. „My jsme nikde neříkali, že to děláme. Dokonce jsme tam nedali ani cedulku s logem firmy,“ řekl v nadsázce Smejkal a pokračoval: „Ale vyšlo to úplně dokonale. My jsme to dělali v pátek a v sobotu se šel turistický pochod Polenský mrkvanec. To jsme ani nevěděli, a jedna trasa, patnáctikilometrová, vedla přes tu lávku. To byl šok pro všechny. Organizátoři tam šli den předtím a nedalo se projít, tak zvažovali, jestli tudy vůbec ten pochod vést.“

Na lávce pak jsou jména všech zaměstnanců. „Původně byla myšlenka, že si každý symbolicky zatluče prkýnko, ale od toho jsme z logistických důvodů upustili. Každý tam má křestní jméno na kovové destičce, kterou si sám přišrouboval,“ vysvětlil Smejkal s tím, že šrouby byly následně obroušené vrtačkou, aby se destičky nestaly cílem nenechavců.