Dnes nebo nikdy. Je sobota ráno a před muzeem v Polné už stojí první návštěvníci. Nechtějí si nechat ujít šanci spatřit na vlastní oči výstavu ojedinělého souboru renesančních šperků rodu Zejdliců ze Šenfeldu. Je k vidění jen o víkendu. Pak zmizí v úkrytu bankovního sejfu a objeví se možná v budoucnu při významných oslavách.

Příběh polenského pokladu je skoro detektivka. Je to příběh krádeže a velké náhody. „Jedná se o nejcennější renesanční šperky na území republiky. Je to sedmadvacet šperků které pocházejí z pohřební krypty děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Práce ze zlata, stříbra a drahých kamenů jsou ukázkou renesančního šperkařství Evropy,“ vysvětluje kurátorka muzea Anna Sadílková.

Tereza Píchová s dcerkou přišly na výstavu jako první. „Vyprávěl nám o pokladu náš pan děkan na Noci kostelů a nechtěly jsme o ten unikát přijít,“ vysvětluje.

Na snímcích ze Střížova a okolí nesmí chybět ani Rokštejn. Návštěvníci výstavy uvidí, jak vypadal před padesáti lety.
Pouťové atrakce v proměnách času. Ve Střížově je výstava historických fotek

Je konec devatenáctého století. V kostele Nanebevzetí Panny Marie pracují dělníci. Při práci se jim podaří to, o čem jenom snili. Najdou poklad. Šperky nedozírné ceny. Už si je cpou do kapes, když v tom se objeví děkan. „Vidí, co dělníci udělali a donutí je šperky vrátit. Přemýšlí kam s nimi a všimne si poničeného sarkofágu Polyxeny Zejdlicové, která zemřela v dětském věku,“ popisuje unikátní příběh šperků historik Jan Štěpánek. Děkan uloží nalezené šperky tam, kam podle jeho názoru patřily. Do sarkofágu. I ten je součástí výstavy, stejně jako vyšívané pantoflíčky, které patřily další pohřbené šlechtičně, Anně Marii Zejdlicové ze Šenfeldu.

Šperky se objevují znovu na světě v roce 1916 při protokolárním otevření hrobky v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Opravdu byly v cínovém sarkofágu malé Polyxeny Zejdlicové. „Šperky, které na počátku 17. století nosili příslušníci šlechtického rodu. jsou ze zlata a stříbra, zdobené drahokamy a smaltem. Součástí kolekce jsou například nášivky na oděvy, smuteční prsten zdobený černým smaltem a 122 centimetrů dlouhý řetěz s malým přívěskem ve tvaru hrušky,“ popisuje poklad kurátorka Sadílková. Jsou mezi nimi díla pražských zlatníků z okruhu císaře Rudolfa II. i šperky dovezené zřejmě z Německa a Sedmihradska (dnes území Rumunska).

Jenže pak poklad znovu mizí. Zlaté a stříbrné šperky nachází před víc než jedenácti lety polenský děkan Zdeněk Krček v krabici ukryté v pokoji svého zesnulého předchůdce. „Přemýšlel jsem, kam je dát. Nakonec jsem si je strčil pod polštář. Jsem asi jediný kněz, který spal na zlatě," vysvětluje tehdy děkan zvědavým novinářům jak k pokladu přišel. Na pokladu spal tři noci. Pak šperky uložil do bankovního sejfu.

Ovšem část pokladu je při krádeži koncem devatenáctého století nenávratně ztracená. „Polenský poklad je velmi vzácný. Uložený je v bankovním trezoru a vystavován bývá jen občas, říká starosta Polné Jindřich Skočdopole. To, že ho mohou návštěvníci o víkendu v Polné vidět, je díky oslavám 780 let města. Do souboru šperků patří český unikát, nejstarší datovaný filigrán na našem území. „Je jím stříbrná filigránová spona. Další velmi zajímavé z hlediska zlatnické práce jsou cenné šperky, stříbrný poutní odznak s motivem kalvárie a náhrdelník s hruškovitým závěsem. Všechny šperky jsou zdobené nejen drahými kameny a perlami, ale i technologicky náročnými smalty. Zejdlicové vlastnili polensko-přibyslavské panství v letech 1597 až 1622," vysvětluje kurátorka.

Kniha s názvem Malý poklad z velkého světa: renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu, kterou nabízí polenské muzeum, zajímavé téma historického nálezu podrobně zpracovává. Má 80 stran a obsahuje více než 50 barevných fotografií, včetně detailních záběrů na práce rudolfínských šperkařů. Je dílem historiků Dany Stehlíkové, Filipa Plašila a Jana Štěpánka, kteří na publikaci pracovali dva roky.