Nyní tento muž dělá lektora. Seznamuje studenty s tím, jak HIV a AIDS předcházet. V pátek byl na akci „Světlo pro AIDS“ v Jihlavě. Před nákazou byl osm let závislý na pervitinu, čtyři roky si drogu píchal. V pražské drogové komunitě se nemocí nakazil patrně díky injekčním stříkačkám.

Kdy přišli lékaři na to, že jste nakažen virem HIV?

Byl jsem diagnostikován v roce 2002 na základě prokázané HIV-infekce u mého bratra. Byli jsme tehdy oba dva uživatelé drog, takže si myslím, že jsem se nakazil od svého bráchy.

Co děláte nyní?

Zhruba od roku 2004 pracuji v Domě světla v Praze (centrum pro kohokoliv, jehož život je ovlivněn nemocí AIDS – pozn. redakce). Jezdím po školách a dělám besedy o viru HIV a AIDS.

Jak se na AIDS dívá mládež?

Myslím si, že mládež se na to dívá dobře. Některé školy mají dobré informace, jiné méně dobré. Vždy záleží na tom, jak se té záležitosti věnuje konkrétní učitel. Většinou podrobné informace děti nemají.

S čím se setkáváte?

Poslední dobou třeba s tím, že většina mladých lidí užívá jenom hormonální antikoncepci a nechrání se už při pohlavním styku kondomem. A hlavně mladí nechodí na testy. Říkají si, že je nemoc nepotká, že je jí v republice málo, že je to nemoc gayů, feťáků, prostitutek a tak dále. Mám pocit, že lidé se přestali bát.

A mají se přestávat bát?

O HIV a AIDS se určitě málo mluví. A když se o tom mluví, tak třeba v souvislosti s nějakým průšvihem, například v souvislosti se zubařem, který je HIV pozitivní. No, kdyby na AIDS umíralo 150 lidí denně, tak by se o tom určitě mluvilo víc.