V Třebíči pěstitelé ze zdejší oblasti vystavují v Zahrádkářském domě ve Švabinského ulici o tomto víkendu až do pondělka 15. října. V Pelhřimově pak v Domě zahrádkářů v ulici Na Obci příští víkend od 19. do 21. října. "Určitě se jedu do Třebíče podívat, jak se tamním kamarádům letos zadařilo," uvedl například šéf jihlavské zahrádkářské organizace Josef Benda.

Suché velmi teplé roky, které se podepisují především na jihovýchodě Kraje Vysočina,, se odrážejí v tom, co lze vidět ve zdejších zahradách. Lidé se přizpůsobují změnám. „V zahrádkách Třebíčska začínají být docela běžné broskve. Jako na sousedním Znojemsku. Kvetou jindy než meruňky a tak prospívají slušně. S meruňkami je to složitější, víc jim škodí jarní mrazíky, ale celkem dobře je snášejí druhy vyšlechtěné v Holovousech v Podkrkonoší,“ naznačil radu předseda třebíčských zahrádkářů Blažej Bobek. „Jinak se tu pěstují rovněž kiwi, spíš ty malé, ale někteří už zkoušejí i velké. Normálně venku. A letos jsou na výstavě mišpule,“ pokračoval ve výčtu Bobek.

Miroslav Koupil: Moře - Sea, morseogram, 2018.
Tvůrčí originalita Miroslava Koupila zůstává nedoceněna

Co výjimečně chybí, jsou melouny, jež už nejsou raritou třebíčských zahrádkářských kolonií. Chybí proto, že přezrály a pak přišly první podzimní přízemní mrazíky. Do půlky října nevydržely. „Ale jsou tací, kteří meloun napíchají rumem, spustí do vlhkého chladu studny a vytáhnou na vánoce. Mají to pak jako pochoutku,“ zmínil Blažej Bobek.

Podle jeho zkušeností v Třebíči vypěstovaný meloun, když se sklidí tak akorát, vydrží ve sklepě tři týdny bez problémů. „V Třebíči lze v příhodných podmínkách vypěstovat až 13 kilogramový exemplář. Můj známý si vozí naroubované italské sazenice z Pohořelic, kde to pěstují ve velkém. A v Třebíči to pak má na černé fólii v zahrádce,“ poznamenal bobek. A přidal radu: Jak meloun na záhonu začne žloutnout odspodu, je zralý.

Stříbřité kytky frčí

Že se zákazníci přizpůsobují měnícím se podmínkám, dobře vnímá i zahradník Vladislav Vejtasa, který se svou rodinou provozuje zahradnictví v Jaroměřicích nad Rokytnou.

„Dřív už se lidem nechtělo na podzim moc sázet a sahat do hlíny. Raději to dělali na jaře. Teď vidí, že pro rostliny, které jsou sázené zjara, je rychlý nástup letních teplot příliš velký šok. Přitom od podzimu si už můžou vytvořit dobré podmínky, aby teplé suché jaro přečkaly,“ říká.

Jeho oblíbenou kytkou je čechrava. Tu už ale skoro neprodává, protože čechrava chce vlhčí podmínky. „Lidé mi říkají – pane Vejtaso, nabídněte mi kytky, které snesou sucho. A já už to rovnou píšu na informační cedulky, pokud rostlina tu vlastnost má. Proto frčí levandule, šalvěje, Petrowskie, kterým se lidově říká ruská levandule,“ přiblížil Vejtasa. Obecně jsou podle jeho slov v kurzu rostliny, které mají šedostříbřité zbarvení listů, díky němuž jsou schopnější přežít úhor. Ze skalniček to slušně zvládají netřesky a rozchodníky.

Dýně i bez zálivky

Nedávno byla u Vejtasů výstava dýní a ty přece potřebují závlahu. Přitom zavlažování bylo letos omezené. „Taky jsme v tomto roce výstavu pořádali o něco později než jindy. Čekali jsme, až dýně po suchém létě narostou,“ vysvětlil.

ejtasovi učinili zajímavou zkušenost. Dýně, které vyklíčily samovolně v kompostu z loňských zbytků, si vedly velmi dobře i bez jejich péče a zálivky. „Je tedy lepší vysévat počátkem května rovnou na stanoviště, rostlina pustí kořínek hluboko a vláhu si najde snadněji, než ty předpěstované a teprve pak sázené,“ poznamenává jaroměřický zahradník.