V Jihlavě není linka, kde by od rána do večera stačila kapacita midibusu. „Potom je ekonomicky obrovsky náročné držet dva vozy – ve špičce jezdit velkým autobusem a pak ho vyměnit. Ta úspora na palivu není tak velká, že by zaplatila pořizovací náklady,“ vysvětlil šéf dopravního podniku Radim Rovner, proč se tímto směrem jihlavská MHD nevydá.

Ve vozovém parku jsou aktuálně dva midibusy Rošero, které dosluhují, nahradit by je mohl jeden nový vůz Isuzu. Podobný těm, jaké zajišťují městskou hromadnou dopravu v Pelhřimově. „Od pondělí ho budeme mít zdarma zapůjčený a na základě průchodnosti terénem, obsazenosti a spotřeby, se rozhodneme, jak budeme dál postupovat,“ sdělil Rovner Deníku.

Dále dopravní podnik v prvním letošním pololetí obmění šest trolejbusů. Všechny nové budou parciální, tedy s baterií. „Vůz nepoznáte od stávajících, bude mít jen jiné sedačky a strojky, karoserie bude stejná, ale bude mít jinou elektrovýzbroj,“ řekl šéf dopravního podniku k vozům, který bude každý stát necelých dvanáct milionů.

Celkem patnáct vozů pak chce Dopravní podnik města Jihlavy tendrovat v roce 2025, bude to devět parciálních a šest standardních. „Já říkám, že trolejbus je nejlepší elektrobus, on je připojený k elektrárně drátem a v kombinaci s baterií dokáže jet i bez trolejí,“ usmál se Karel Trojan z městského odboru dopravy.

Trolejbusů má dopravní podnik devětatřicet, autobusů o jeden více. S jejich nákupem zatím v Jihlavě vyčkávají. „Rozhodnutí o dalším vývoji bude, až se ustálí pohled na to, jaké palivo bude za jaké peníze,“ naznačil Rovner. Nový autobus na naftu přitom stojí kolem šesti milionů, v solidní výbavě s klimatizací nebo počítáním cestujících ještě o milion více. Podobně jako u trolejbusů, i zde je pro nákup zásadní získat dotaci.

Důležitá propojení

Každopádně by měly městské autobusy začít v druhé polovině letošního roku jezdit kromě stlačeného zemního plynu i na bioplyn. „Cena by neměla být vyšší než spotová. Máme domluvenou cenu a pokud by byla spotová nižší, dodavatel půjde na ní. Jinak by to pro nás nemělo význam,“ řekl Rovner.

I tak ale pravděpodobně zůstane trolejbus výhodnější, co se provozních nákladů týká. „Kilometr v naftě vyjde na třináct korun, v stlačeném zemním plynu ještě o sedmdesát haléřů více, záleží ale na spotové ceně. Průměrná cena za kilometr od začátku roku je u trolejbusu na 9,50 korun,“ poodhalil náklady šéf dopravního podniku.

Letos by měly jihlavské autobusy ujet včetně náhradní dopravy milion kilometrů, trolejbusy o osm set tisíc kilometrů více. Město přitom plánuje další rozvoj trolejbusových tratí, primátor Petr Ryška hovořil o lokalitě Centrálního dopravního terminálu, Žižkově a Seifertově ulici.

Troleje by mohly do budoucna být i na tak frekventované dopravní tepně, jakou je Hradební ulice. „Nové tratě jsou jednotky kilometrů, ale jsou to důležitá propojení, která dneska ještě nejsou,“ uzavřel radní pro dopravu David Beke.