Minulý rok jste fotila nejstarší a nejmladší členy rodiny. Do kolika rodin jste se takto podívala?

Ano, bylo to hodně emotivní a dojemné focení. Navštívila jsem celkem čtyři rodiny a každá z nich měla úžasný příběh.

Jak vás to napadlo?

Tuhle myšlenku jsem měla v hlavě už dávno. Když jsem vídala našeho dědu s pravnoučaty, vždy mě to nesmírně dojímalo. Ty vrásky na tváři, ten kontrast několika různých generací. Bohužel jsem to ale nestihla nafotit v naší rodině, proto jsem se rozhodla udělat radost a uchovat nějakou vzpomínku jiným rodinám. Většina lidí fotí pravnoučátka pro babičky, ale babičky pro pravnoučata fotí málo lidí. Je to hlavně dárek pro ty prcky.

Jaký mělo focení ohlas?

Ohlas v těchto vybraných rodinách byl úžasný. Vedle toho, že to samozřejmě potěšilo všechny členy rodiny, tak mi zároveň chodila jedna krásná zpráva za druhou od mých fanoušků. Což mi vlastně potvrdilo, že to všechno mělo opravdu smysl. Člověk se málokdy zamyslí nad tím věkovým rozdílem. Bereme to jako samozřejmost průběhu života, ale já to přes objektiv vidím jako krásný životní příběh. Ani jsem nečekala, že to bude mít takovou odezvu, bylo to moc fajn.

Máte nějakou vzpomínku, která vám utkvěla v paměti? Asi nebyla nouze o zajímavé a dojemné okamžiky.

Vzpomínek na toto focení mám spoustu, to se asi nedá jen tak zapomenout. S každou babičkou, s každým dědečkem jsem si sedla a popovídala, poslouchala jsem jejich příběhy a pomalu se slzami v očích jsem poté fotila momentky s jejich pravnoučátky. Vždy, když si vzpomenu, vybavím si úsměvy na tvářích plných vrásek a dětské nevinné pohledy. Fascinovalo mě, s jakým nadšením, přirozeností a odhodláním se mnou všichni spolupracovali. S jedním dědečkem jsme spolu dokonce počítali, kolik má vlastně vnoučat a pravnoučat. U toho mi vyjmenoval všechny své děti, sourozence, bratrance a sestřenice. Přiznám se, že jsem se už u čtvrtého jména ztratila.

Můžete také prosím popsat nějaký příběh?

Nejvíce mě asi oslovil příběh paní Ludmily. Tato dáma má neskutečný šarm a já se zamilovala do jejích nádherných rukou. Když mi vyprávěla svůj příběh, dívala jsem se na její ruce a jako bych v nich viděla zapsaný celý její dlouhý život. Věkový rozdíl mezi paní Ludmilou a jejím pravnoučkem Honzíkem byl neskutečných 92 let!

Chystáte se něco podobného dělat také letos?

Kdo ví? Třeba zase někomu udělám letos radost.

Vy fotíte rodinné události, jako jsou svatby, miminka a podobně. Co vás baví nejvíce?

To je těžká otázka. V každém focení je něco, co člověka baví, jinak bych tuto práci nemohla dělat. Miluji momentky, přirozené chvíle. Snažím se o to, aby fotografie měly svůj příběh a byly přirozené, nenucené. To je asi focení, které mě nejvíce baví, přirozenost. Hned potom si asi nejvíc užívám focení novorozeňátek. Už jen z toho důvodu, že ten pocit, když k vám miminko časem přijde do ateliéru po svých, je nenahraditelný. (úsměv)

Při této práci musíte umět komunikovat s lidmi. Co ještě musí umět fotograf, aby se prosadil?

Ano, v dnešní době je konkurence obrovská. A asi jako v každém podnikání se musí člověk snažit zákazníkovi nabídnout něco originálního, něco jiného, což je občas až nadlidský výkon (úsměv) Já si občas připadám, že se ze mě při focení stává psycholožka, vychovatelka, kaskadérka, šašek, taktik, ale občas i laktační poradkyně a tak dále. Především se ale snažím, aby se se mnou zákazníci cítili uvolněně a přirozeně.

Jak jste se k fotografování dostala? Dokonce máte i nástupkyni ve starší dceři.

Zhruba před devíti lety jsem si dělala grafický kurz na úpravu fotografií a neměla jsem fotografie, na kterých bych se to mohla učit. Pořídila jsem si moji první zrcadlovku a zjistila jsem, že mě baví focení i úprava. Dlouho bylo focení jen mým koníčkem, nakonec mě ale doslova nakopl můj manžel. A díky jeho obrovské podpoře a neustálém povzbuzování se můj koníček stal i mou prací. Ano, moje starší dcera Laila mi už v mých začátcích s ochotou a s nadšením pózovala. Říkala jsem si, že z ní bude jednou krásná modelka. Když jí byly čtyři roky, oznámila mi, že chce být fotografka. Takže teď se mnou jezdí na různá focení a s nadšením trénuje.