Osmdesátičlenný jihlavský folklorní soubor Pramínek z Jihlavy oslaví letos své třicáté narozeniny. Za tři desetiletí své existence toho zažil už mnoho. Absolvoval šestadvacetidenní turné po Mexiku, svůj um předvedl v Uzbekistánu, Švédsku, Litvě, Holandsku, Belgii i dalších státech. Vysloužil si také titul laureáta na Mezinárodním folklorním festivale Strážnice v roce 2012 za působivé ztvárnění regionálního materiálu Horácka v pořadu Ani ryba ani rak. „ Bylo to na téma puberťáci ve folkloru," podotkl Míla Brtník, který Pramínek už třicet let vede.

„S folklorem jsem začal ve svých šestnácti ve Vysočanu, který řídil můj táta. Ve dvaceti letech jsem už vedl jeden z dětských souborů sám," vzpomněl dnes pětašedesátiletý Brtník. Ten před třiceti lety Pramínek založil jako dětskou složku Vysočanu. V roce 2007 se Pramínek od Vysočanu oddělil. Dnes spolu ale soubory spolupracují. „Nic není větším motorem pokroku než dobrá konkurence," řekl vedoucí Pramínku na otázku, zda mezi soubory existuje rivalita. Vysočan má vystupovat i v pořadu ke třicátému výročí založení Pramínku, který se uskuteční příští pátek 15. dubna od 19 hodin v jihlavském Domě kultury. Dalším hostem programu s názvem Pár kamínků od Pramínku bude dětský folklorní soubor Dřeváček.

Skřipácká muzika

Pramínek má vlastní hudební složku o čtrnácti lidech. Je specifický tím, že jako jeden z mála ve své hudbě využívá lidový nástroj zvaný skřipky podobné houslím. „Je to jihlavská rarita, která teď byla zařazena na krajský seznam nehmotného kulturního dědictví, a Pramínek je uznán jako nositel této tradice," poznamenal Brtník.

Skřipky jsou podomácku vyrobené housle s hrubším, skřípavým, a tedy i ostřejším zvukem. „Teoreticky se na ně hraje stejně jako na housle, ale prakticky ne. Musí se na ně více přitlačit. Je to taková dřevorubecká práce, jako když řežete pilou," pousmál se Brtník.

Skřipáckou muziku tvoří malé housle se čtyřmi strunami, velké housle se třemi a skřipácká basa. Skřipácké nástroje nejsou dnes běžně k dostání, ale najdou se na některých půdách, jejichž vlastníci mnohdy ani netuší, jaké dědictví doma mají. „Jedny skřipky byly mého táty a druhé jsem koupil od někoho v Měříně. Tenkrát mi řekli, nám to tady leží na půdě, tak si to vezměte," zmínil Brtník. Pramínek má i skřipáckou basu, jejíž přítomnost v souboru sebou nese vtipnou historku. „Kdysi Vysočan vystupoval ve Vyskytné nad Jihlavou. Bylo to v zimě a táta tam přistihl děcka, jak sáňkují z kopce dolů místo na saních na skřipácké base. Zděsil se a hned běžel za jejich rodiči. Basu od nich koupil za bednu piva a od té doby ji máme," pousmál se při vzpomínkách Brtník. Velké housle si Pramínek půjčoval v muzeu, ale nakonec si nechal udělat na zakázku vlastní. Skřipácké housle jsou specifické tím, že si je muzikanti neopírají o bradu, ale o rameno, aby jim nepřekážely při zpěvu. Skřipáckou muziku Pramínek nevyužívá vždy. Úskalím skřipek totiž je, že se často rozlaďují.

Pramínek se skládá ze čtyř složek. Kromě muzikantů ho tvoří tři taneční soubory. Nejmladší z nich jsou Vrabčátka, ve kterých tančí okolo třiceti předškoláků. V Šípku jsou školáci a ti starší pak patří do Pramínku.

Nejstaršímu členovi celého souboru je padesát let. „Většina lidí je ale ve věku mezi patnácti až třiceti lety. Ve dvaceti se to láme, hodně lidí nám odejde do jiných měst na vysokou školu, holky se zase často někam provdají. To je problém i s mým nástupcem. Většina holek, co by byly schopné a ochotné soubor vést, se provdaly jinam," poznamenal Brtník. Zpěváky v souboru jsou všichni. „Folklorista, který neumí zpívat, není folklorista," zasmál se Brtník. V muzice pak nechybí housle, viola, basa a flétna.

Stavěli si scénu

Vtipnou historku si Pramínek přivezl z vystoupení ve Světlé nad Sázavou. „Měli tam nové pódium, a když jsme začali dělat tuše, to je takový tanec, kdy tanečníci vyskakují a dupou, tak se to pódium propadlo. Potom kluci lezli pod pódiem a dělali nové vzpěry, abychom tam odpoledne mohli zase vystupovat," zasmál se Brtník.

Dle názoru vedoucího Pramínku je největším kamenem úrazu souboru nedostatek chlapců, a potom tvorba choreografií. Tu má na starosti převážně on. Inspiraci často hledá v knihách o lidových zvycích, starých zpěvnících s lidovými písničkami, ale i ve sbírkách s pohádkami. Snaží se, aby všechna vystoupení měla příběh a byla okořeněna i troškou humoru. Někdy se na scéně objeví čtyři tanečníci, někdy rovnou celý soubor. „Když tancují všichni, míváme problém se na některá pódia vejít," vzpomněl Brtník a dodal úsměvnou historku o tom, že jednou Pramínek předváděl vystoupení zaplétání máje v kulturním domě, a májka se nevešla do stropu. Tanečníci proto vyrazili do vesnice hledat kratší klacek, na který by májku zapletli.

Dožínky v cizině

Pramínek zkouší dvakrát týdně a za rok odehraje a odtancuje až třicet vystoupení. Nejvíce se vždy těší na festival v chorvatském Daruvaru. „Česká národnostní menšina tam jednou za dva roky pořádá takzvané České dožínky. Byli jsme tam už čtyřikrát a jezdíme tam velice rádi. Letos nás tedy nepozvali, protože nemůžou zvát stále stejný soubor, ale děcka se tam přesto jedou podívat. Doporučoval bych to všem, kteří se o folklor zajímají, protože je to opravdu zajímavá akce," uvedl Brtník.

Vystupování na festivalech, ať už domácích či zahraničních ale není pro soubor žádná rekreace. Jak říká vedoucí souboru, je to tvrdá práce. Například na turné po Mexiku soubor odehrál za šestadvacet dní přes devětatřicet vystoupení.

V pořadu k oslavě třicetin souboru se diváci mohou těšit i na starší čísla souboru. „Zařadili jsme i vystoupení, které dělal Vysočan ve svých začátcích, jako je například Zabijačka či Pivo. Jsou stará přes šedesát let, jenom v nových úpravách," zakončil Brtník.

IVANA HOLZBAUEROVÁ