Je pokračovatelem rodinné tradice, a také on má v řemesle své následovníky.Zabývá se stavební i uměleckou kovařinou, cizí mu nejsou ani restaurátorské práce. „I když tuto práci dělám přes čtyřicet let, pokaždé mě na ní něco překvapí. Řeklo by se, že železo je pořád jen železo, ale ten materiál je pokaždé jiný. Musíte mít hodně zkušeností, abyste s kovem mohli pracovat tak, jak to vyžaduje," řekl Leupold.
Na statku v Rozsíčkách sympatického kováře asi moc často nepotkáte, většinu zakázek v poslední době má ve větších městech. Nyní se zabývá restaurováním původních pavlačových zábradlí, okenních prvků a dveřních zámků z domu na Karmelitské ulici v Praze. „Vydrželo to tam sto padesát let a po mém zásahu to vydrží dalších sto padesát let. Některé kousky ale byly v tak špatném stavu, že už ani nešly zachránit," nastínil kovář.
Antonín Leupold spolupracuje i s velkými firmami, a to nejen českými. Kování klasických výrobků, jako jsou mříže, svícny, zábradlí, stoly, rámy zrcadel, židle a podobně, si sem tam zpestří něčím neobvyklým. Například už si vyzkoušel práci v moderním pasivním domě u Slavkova u Brna.
Tam vytvořil zajímavé vyplétané zábradlí z tenkého drátu. Při tom musel přesně vystihnout pojetí, aby se jeho zábradlí hodilo do konceptu celého domu. „Vždy se snažím svým výrobkům dát vtip," zdůraznil Leupold. Práce tohoto kováře najdete na nejrůznějších místech Vysočiny i celé republiky.
Antonín Leupold se kovářem vyučil. Cenné zkušenosti ale získal hlavně pod vedením kováře Alfréda Habermanna. „V učení nás bylo pětadvacet, téměř všichni tu těžkou dřinu vzdali a živí se něčím jiným. Vydrželi jsme jen dva. Učení u pana Habermanna, to bylo něco. Na ty časy rád vzpomínám," dodal Leupold.
V kovárně v Rozsíčkách u Telče je od roku 1995. „Je to už má pátá kovárna. Hodn spolupracuji s architektem Vladimírem Sequensem. Ten na statku bydlí," uzavřel kovář.
