Počet příspěvků od účastníků Dřevořezání tak překročil hranici šesti set figurek i staveb. „Můžeme říci, že tento betlém má už na šest set deset příspěvků,“ prozradil úctyhodné číslo Pavel Brychta, předseda Spolku přátel betlémů v Třešti. Podle něho ale výstavba betlému zdaleka nekončí, minimálně dalších deset let mohou figurky na tento unikátní betlém nadále přibývat.

Ladislava Bednářová z Polné seděla ve společnosti převážně mužů počtvrté. „Před pěti lety jsme se tady na Dřevořezání náhodou zastavili, zalíbilo se mi to a od té doby sem jezdím,“ prozradila žena, která manuální zručnost získala při vyšívání a háčkování.

Přestože opakovaně zdůrazňovala, že se řezbářským základům stále pouze učí, vystavené figurky na stole prozrazovaly, že už základy řemesla zvládá. A sama Ladislava Bednářová přiznala, že jí práce se dřevem opravdu baví. „Jsem ráda, že sem můžu jezdit opakovaně. To bych asi musela být nemocná, abych nepřijela,“ uzavřela.

O stálém učení povídal i Josef Zelinka, který přijel až ze Šitbořic od Břeclavi. „Řezbářství se věnuji dvacet let a pořád se učím. I proto sem jezdím. Betlémy ale nejsou hlavním předmětem mého zájmu, hodně dělám repliky ukradených soch do kostelů a sochy a plastiky s vinařskou tématikou,“ vyprávěl Josef Zelinka a hned se pochlubil autentickým fotoalbem.

Zdeněk Kalný se naopak věnuje především betlémům, k zálibě ho přivedl regionální betlémář Slávek Antonů. „Já ale nevyřezávám figurky, zaměřil jsem se na stavby z březové kůry, které ovšem do pořádného betléma rovněž patří,“ popsal svoji práci Zdeněk Kalný.

Podle šéfa spolku Pavla Brychty i takovíto tvůrci, vedle profesionálních řezbářů, na Dřevořezání patří. Dřevořezání totiž vzniklo na betlémářském semináři už v roce 1999. „Bavili jsme se tehdy o tom, že o tradici spíš mluvíme, než abychom ji s dlátem v ruce dál rozvíjeli. Proto jsme se do toho vlastně pustili. A jsme rádi, že tahle v Třešti dvě let stará tradice má pokračovatele,“ pochvaloval si Pavel Brychta.