Zpočátku ji nejvíce překvapil malý počet přednášek, kterých bylo devět týdně a k nim tři individuálnější lekce. „Pocit, že ve škole netrávím moc času, rychle zmizel, když jsem dostala první úkoly,“ podotkla Maláčová s tím, že samostatná příprava jí nyní zabere většinu volného času. Každý trimestr má osm týdnů, o to intenzivnější je výuka. „Nejnáročnější je, že si téměř neodpočinu. Dokončím jeden úkol a musím začít pracovat na dalším,“ přiblížila své povinnosti studentka.

Kromě rodiny, psů a kamarádů Maláčové z domova nejvíce chybí české jídlo, jako je obyčejný chleba nebo houskové knedlíky. „Nedávno nám v jídelně naservírovali řízek s rajčatovými špagetami. Jinak ale v Oxfordu vaří na britské poměry opravdu dobře,“ pochvalovala si. Kromě kuchyně bylo potřeba sžít se také s každodenními zvyky Britů, například přecházení silničních přechodů, na kterých řidiči nemusí chodcům dávat přednost.

Systematická výuka, na kterou je Maláčová zvyklá z Česka v Británii chybí. „Považuji to za neduh britského školství. Například v dějepisu učitelé vybírají pouze některá témata, takže některé souvislosti studentům unikají,“ podivila se a dodala, že znalosti mladých Britů v zeměpisu pokulhávají. „Někteří třeba ani netuší, že Chorvatsko je v Evropě. Po řadě takových zjištění jsem si začala vážit českého vzdělávacího systému,“ vyzdvihla Maláčová.

Studium v Británii je finančně náročné, studentce z Jihlavska se ale podařilo získat podporu od nadací The Kellner Family Foundation a Bakala Foundation, díky kterým pokryla ubytování a životní náklady. „Částí nadačních peněz jsem uhradila necelou polovinu školného, takže mi stačila menší půjčka. Bez tohoto příspěvku bych si studium nemohla dovolit,“ shrnula Maláčová.