„K brigádě v lanovém parku PraLEZ jsem se dostala přes svou kamarádku, která dělala instruktorku o rok dříve," uvádí instruktorka jihlavského lanového parku PraLEZ Katka Kodetová.

K tomu, co musí takový instruktor zvládnout, říká: „Jelikož mám ráda pohyb v přírodě, tak jsem se zúčastnila následného školení instruktorů, které trvalo celý víkend, během kterého jsme se postupně zdokonalovali v povinných úkonech instruktorů. Na úplném konci školení musel každý instruktor projít praktickou zkouškou. Na ni navazoval písemný test vědomostí potřebných k obsluze lanových parků."

„Firma, ve které pracuji, se stará nejen o jihlavský PraLEZ, ale má další dvě lanová centra," uvedla Katka. Jedno se nachází ve Starém Městě pod Landštejnem a druhé, letos nově otevřené, na Želivce.

Dva okruhy 
pro malé a velké

Jihlavský lanový park, který je vchodem spojen se zoo, obsahuje patnáct překážek v rozdílných výškách v rozmezí mezi čtyřmi až šesti metry. Z celkového počtu překážek jsou tři z nich lanovky. Jihlavský park obsahuje dva oddělené okruhy. Nižší je určen menším dětem a má celkem sedm překážek. Vyšší okruh s patnácti překážkami je postaven pro dospělé a děti nad 140 centimetrů.

PraLEZ je otevřen od května do září. Květnové a zářijové dny pouze o víkendech a během prázdnin a června denně vždy od půl desáté do šesté hodiny večerní. Jak uvedla instruktorka Katka, odpoledne chodí více lidí, především o prázdninách a víkendových dnech rodiny s dětmi. Během dopoledne jsou často domluvené školní akce nebo výlety.

V lanovém parku je během každé směny přítomna dvojice instruktorů, která dohlíží na bezpečnost a instruktáže zájemců o lezení. Ideální profil instruktora odpovídá komunikativnímu člověku bez strachu z výšek, se zájmem o outdoorové aktivity, sport a práci s lidmi.

„Ráda pracuji s lidmi a dětmi, ale občas je zapotřebí dávka trpělivosti, zvlášť při instruktáži menších dětí, které jsou roztěkané," objasnila úskalí práce v lanovém parku Katka Kodetová. A jak sama dodává, každá práce s lidmi je pokaždé jiná  a něčím zvláštní. Do jihlavského parku chodí nejrůznější lidé. „Občas se objeví takzvaní chytrolíni, kteří všemu rozumí a pak se na překážkách sami diví," doplňuje instruktorka Katka.

Každá překážka má něco do sebe, není to jen o stereotypním překonání. „Největší problémy zde dělají návštěvníkům pavoučí síť a most. I s lanovkou mají někteří problém, což je zvláštní, protože patří mezi jednodušší," zmiňuje Katka.

Jistou nedůvěru při jejich překonávání jistě způsobuje prázdné místo pod nohama a počáteční nedůvěra návštěvníků v bezpečnostní prvky povinné výbavy lezců. Mezi ně patří lezecký sedák, dvojice karabin spojených ypsilonkou, helma a k překonání lanovek sloužící kladka. Povinností každého lezce je mít dostatečně pevnou obuv, v žádném případě žabky a podobné pantofle. Pokud chce jít lézt dítě, musí mít s sebou i svého zákonného zástupce.

Záludná akrofobie

Dá se říct, že práce lanového instruktora se nikdy nestane rutinou. „Stále se setkáváte s jinými lidmi, pořád se něco zajímavého děje," přibližuje svoji práci instruktorka. Mezi často řešenou situaci patří člověk „zaseknutý" na překážce.

„V takovém případě se klienta nejprve snažíme ubezpečit o nerizikovosti případného pádu. Pokud ani toto nepomůže v pokračování a zdárném dokončení lanové trasy, přistupujeme k jeho slanění dolů pomocí lana," rozebírá postup záchrany klientů. Slanění se provádí přímo z překážky, kde klient zůstal, anebo z nejbližší plošinky, na kterou došel. A Katka moc dobře ví, že psychika před totální rezignací pokračovat v cestě dělá u vyčerpaných návštěvníků hodně.

Sundávají se například lidé, kteří přecenili své síly nebo nedokáží překonat překážku z důvodu vyčerpání. Ale vůbec nejčastějším důvodem je strach z výšek, takzvaná akrofobie. „Tu začnou lidé cítit až nad zemí a je pak problém pokračovat v překonávání cesty. Většinou to vzdají a slezou nazpět," sděluje instruktorka Katka. Ale okamžitě sděluje dojmy většiny lidí, pro které je to nezapomenutelný zážitek, být několik metrů nad zemí, a nejraději by po projití celé trasy šli hned znova.

Naopak se najdou i jedinci, pro které se pokus projít lanový park stane noční můrou a  přinejlepším ho protrpí až do konce trasy. „Vysvlečení z lezeckého sedáku je pak pro ně vysvobozením," uzavírá své povídání o práci v jihlavském PraLEZu instruktorka Katka Kodetová.

JAKUB HNATIAK