Události první světové války, která vypukla přesně před sto lety, dodnes v obcích na Jihlavsku připomíná celá řada pomníků, památníků a pamětních desek. Některé z těchto památek mají velmi zajímavý osud.

Je to případ i bronzové pamětní desky na rodném domě plukovníka Josefa Jiřího Švece v Čenkově, který na frontě spáchal sebevraždu. Poprvé byla odhalena 15. května 1921, z příkazu nacistických okupačních úřadů sňata v srpnu 1940 a později zabavena v rámci sbírky drahých kovů pro válečné účely.

Před roztavením ji zachránil duchapřítomný polenský železničář Antonín Jedlička, který si jí náhodou všiml při převozu vlakem. Desku vzal, nechal si ji poslat domů a tam zakopal pod okny svého domu. Místo osázel liliemi, které tam dříve nerostly. O tom, co pod květinami skrývá, nevěděla ani jeho manželka. Po skončení války v roce 1945 Jedlička desku vykopal a poslal zpátky do Čenkova. Pamětní deska byla znovu odhalena v září roku 1945.

Podobně jako pamětní deska plukovníka Švece měla skončit také socha z pomníku padlých v Polné, který byl ve městě odhalen v září 1929 za účasti stovek přihlížejících. Autorem pomníku je Jan Vítězslav Dušek z Tábora. Během druhé světové války, v červenci roku 1940, musely být odstraněny hlavy legionářů, celou akci místní zdokumentovali. Na jaře roku 1943 byla snesena také bronzová socha, která měla být opět roztavena a použita k válečným účelům. Naštěstí k tomu nedošlo, v roce 1945 byla nalezena v Praze a ještě téhož roku vrácena Polné. Původně zadní strana podstavce s reliéfem umírajícího byla otočena dopředu. Plocha, z níž byly odsekány reliéfy hlav legionářů, zůstala prázdná.

Také vznik některých pomníků nebyl jednoduchý a provázely ho dlouhé diskuse a rozhodování. Tak to bylo v Brtnici, kde se o postavení pomníku začalo jednat v roce 1920, a s touto iniciativou přišel tamní okrašlovací spolek. Na organizaci této akce se měla podílet obec spolu s brtnickými spolky, o postavení pietní stavby se dokonce v červenci 1921 rokovalo na speciální schůzi.

Bylo navrženo několik vhodných míst, kde by mohl pomník stát – za hřbitovy, u Bohuslavů, v Legionářské ulici, na rohu u kostela, u radnice a v lokalitě na Strážce. Protože však ve městě nedošlo ke shodě, byl přijat návrh, aby byl o vyjádření požádán architekt Josef Hoffmann, který v té době byl v Brtnici na prázdninách. Ten si prošel všechna zmíněná místa, vytvořil i nákresy pomníků a nabídl městu další spolupráci.

Brtničtí se po dlouhém zvažování rozhodli umístit pomník na rohu farního kostela. Vytvoření pomníku nakonec zadali Eduardu Činčerovi z Třebíče. Stál 12 tisíc korun. Socha na pomníku představuje matku s dítětem, marně vyhlížející svého muže – vojáka. Stejný typ pomníku stojí v Lukách nad Jihlavou. V Brtnici mají také pamětní desku, věnovanou padlým brtnickým legionářům. Ta byla instalována v září 1937, slavnostně odhalena ale až v květnu roku 1938. Odhalení zbrzdila nemoc a smrt prezidenta Masaryka právě v září 1937.

(Informace byly čerpány z publikace Českoslovenští legionáři 1914 – 1920. Rodáci a občané okresu Jihlava)

ZUZANA MUSILOVÁ