Dokonce se říkávalo, že dvoje vdavky najednou přinesou novomanželům neštěstí, což se ale v tomto případě rozhodně nestalo. Už tuto sobotu si totiž oba manželské páry Drahomíra a František Němcovi a Marie a Josef Palánovi tu velkou slávu všichni společně připomenou. Po padesáti letech se opět sejdou v obřadní síni telčské radnice a se svými rodinami oslaví zlatou svatbu.

Manželé na den, kdy si řekli své ano, dodnes rádi vzpomínají. Dvojitá svatba prý se konala hlavně z úsporných důvodů, v rodině nevěst bylo celkem pět dětí - sester. „Původně se měla v listopadu vdát jen Drahomíra. Já s Marií jsme po mém návratu z vojny chodili pár měsíců, ale znali jsme se už delší dobu z Motorpalu, kde jsme pracovali. Svatbu jsme plánovali na jaro. Když to slyšela maminka Drahomíry a Marie, prohlásila, že bude jednodušší udělat dvě svatby v jeden den. Nám se ta myšlenka líbila, vůbec nám nevadilo, že to uspíšíme,“ říká Josef Palán, který s manželkou Marií bydlí v Jihlavě. Mají dvě dcery, tři vnoučata a už i malou pravnučku.

Ví on sám, jaký je recept na manželství, které přetrvá půl století? Určitě je to prý tolerance, a to hlavně tolerance manželky. „Neměla to se mnou lehké, pracoval jsem přes třicet let jako řidič autobusu, prvně u ČSAD, pak u armády, vozil jsem třeba jihlavské hokejisty. Byl jsem pořád pryč. Na ní ležela starost o rodinu a chod domácnosti. Vytvořila mi dokonalé zázemí, kam jsem se rád vracel,“ vysvětluje Palán.

O toleranci a skvělém rodinném prostředí mluví také jeho švagr František Němec, profesí voják z povolání. I on trávil hodně času mimo domov a manželka se musela postarat o děti a domácnost. „Neříkám, že se někdy neobjevily nějaké problémy, ale nebylo to nic zásadního. Je potřeba mít společné zájmy a koníčky. Chvíli jsme bydleli u rodičů, pak v garsonce v Jihlavě, potom jsme stavěli dům v Cejli. Asi rok po svatbě se nám narodila první dcera, pak přišly další dvě děti, za čas přibyla vnoučata. Pořád jsme se starali o rodinu, dům a hospodářství. Neměli jsme čas na nějaké vylomeniny,“ směje se František Němec, který už se také těší z malé pravnučky.

Jako rodina drží všichni pohromadě, rádi se scházejí při slavnostních příležitostech. To prý mají po mamince Marie a Drahomíry. „Ona byla takový slavící typ, slavilo se skoro všechno. My pokračujeme. Jde o to být s rodinou a příbuznými, popovídat si a strávit společně čas. Však s mamkou už plánujeme oslavy kulatin, co nás čekají na příští rok. Měli jsme velké štěstí, že naši rodinu nepostihla žádná tragédie, vyhnuly se nám nemoci. Žijeme takový poklidný a hezký život,“ přidává se ke svému otci Františku Němcovi dcera Drahomíra Šebestová z Třeště.