O čem kniha vypráví, na co by jste nalákala čtenáře?

Na zadní straně knihy stojí, že příběh je prostor pro přenos a sdílení myšlenek. Je to mé motto, kterým čtenáře nabádám, aby při četbě nešli pouze po linii příběhu, ale především po sdělení, které kniha nabízí. Proto jsou obal knihy a anotace lehce tajemné a nic neříkají o příběhu jako takovém. Na otázku, o čem kniha je, si čtenář musí odpovědět sám podle toho, co si v knize najde.

Ano, je to tajemné. Nešlo by přeci jenom říct o trochu více?

Prozradím tedy, že s v knize prolíná období druhé světové války s devadesátými léty 20. století. Hrdinové zažívají jistá traumata související s dobou a čtenář je svědkem způsobu vyrovnávání se s minulostí a strachy, které hrdinům život zasadil.

Je to vaše druhá kniha v poměrně krátké době. Promýšlíte témata předem?

Nepromýšlím. Neumím to. Téma zatím pokaždé přišlo zničehonic. Samo. Mnohdy ani nepozváno. U Skleněných ztrát to platí dvojnásob. Dlouhou dobu mi v hlavě rezonoval název, aniž bych věděla, co znamená. Pak se mi v hlavě zrodil první odstavec knihy. Sepsala jsem ho a věci se daly do pohybu. Rozjela jsem se do Terezína, ani nevím proč. Něco mě tam nehezky poštípalo do prstu. A od té dob se příběh rozjížděl a já byla nucená ho sepsat.

Jak byla náročná příprava této knihy?

Způsob psaní byl u této knihy jiný něž u Přítele z domova. Téma, které mi přistálo v hlavě, jsem vlastně původně vůbec netoužila zpracovávat. Chtěla jsem lidi pobavit, ale jak už jsem řekla výše, téma mi nedalo spát a náměty chodily samy. Takže z poznámek ke knize jsem během měsíce zjistila, že píšu další knihu.

S kým jste knihu konzultovala, když se tam prolínají různá historická období?

Když jsem asi za půl roku napsala hrubý text, oslovila jsem historika. Ten mě nepotěšil, když mi řekl, že mám spoustu věcí špatně nebo nepřesně. Takže přišla fáze přepisování dle doporučení historiků, doplňovala jsem o nastudované materiály z dokumentů, knih a zaznamenaných rozhovorů s pamětníky. Prvotní kostra a myšlenky zůstaly stejné, jen jsem se musela ponořit hlouběji do historie.

Na rozdíl od Přítele z domova si druhou knihu vydáváte sama? Proč?

Rozhodla jsem se pro tento krok sama. Asi to mám v krvi. Nevím, ale ráda dělám věci po svém. Možná i proto jsem před pěti lety odešla ze zaměstnání a začala pracovat na sebe. Ten samý silný pocit jsem měla u vydávání knih. Chtěla jsem některé věci jinak.

Takže jste si založila vlastní nakladatelství?

Ano. I když jsem netušila, do čeho se pouštím. Rozdíl je diametrální. Všechno bylo najednou na mně. Našla jsem si editora, korektora, grafika, tiskárnu. Musela jsem si zajistit ISBN, aby se kniha mohla prodávat, oslovila jsem distribuce, aby se dostala na pulty knihkupectví. A v neposlední řadě jsem si všechno musela sama zafinancovat. Díky mé práci to naštěstí nebylo nereálné.

První kniha vyšla před rokem a půl? Jaké máte ohlasy?

Ohlasy na Přítele z domova jsou krásné. Dokonce mě pár cizích čtenářů zkontaktovalo a za knihu mi poděkovalo. Mnoho lidí mi psalo, že doufají, že psát nepřestanu. Vyslechla jsem si i několik přirovnání k známým autorům, ale jmenovat nebudu, aby to nevyznělo nabubřele. A navíc, chci být svá, ne napodobeninou někoho jiného.

Máte ještě něco v šuplíku, co chcete vydat?

V létě se mi stala zajímavá věc. S přítelem jsme cestovali po Francii a po návratu domů jsem sedla k počítači a za pět dní napsala sbírku povídek zasazených do jednoho malého města v Alsasku. Všechno, co jsem tam nasála, muselo ven. A také mám tři čtvrtě roku rozepsanou knihu o cyklistice. Konečně odlehčující téma. Zatím se mi ji nedaří dokončit, ale přitom vím, jak dopadne. To se mi u mých textů nestává často. Chci ji dokončit do Vánoc.

Může se v dnešní době mladý autor psaním uživit?

V Čechách je hrstka spisovatelů, kteří se dokážou psaním uživit natolik, aby svůj příjem už nemuseli doplňovat jinými aktivitami. Já si teprve čtenářskou základnu hledám a jsem vděčná za každého nového čtenáře. Na trhu je velká konkurence a vybudovat si jméno, aby vás čtenáři kupovali a vy vydělávali, trvá i roky. A ne každému se to povede. Prozatím si za výdělek z první knihy můžu denně koupit jedno dvojité espresso. I to je ale fajn. (smích)

O autorce:

Veronika Doskočilová se narodila 1988 v Jihlavě.

Za vysokoškolským studiem se přesunula do Prahy, kde nyní žije.

Vystudovala dva obory: Mezinárodní vztahy a Evropská studia a Bezpečnostní studia na Karlově univerzitě v Praze.

Ráda sportuje, běhá a věnuje se silniční cyklistice.

Téměř tři roky působila jako dobrovolnice v domově pro seniory, což považuje za nejcennější zkušenost svého života. I to v ní podnítilo zájem o etická témata.

V roce 2020 nastoupila na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, kde dálkově studuje Aplikovanou etiku. 

Autorské čtení druhé knihy Veroniky Doskočilové s názvem Skleněné ztráty se uskuteční 30. listopadu od 17.00 v Městské knihovně v Třešti.

Vstupné je zdarma. Knihu je možné koupit v turistickém informačním centru a v kavárně Gram kafé.