Náměstek primátorky pro územní plánování Vít Zeman (Žijeme Jihlavou) je doprovázen Martinem Laštovičkou (KDU-ČSL) a několika úředníky. Veřejnost mu dá hned na úvod najevo, co se jí nelíbí. Je to silnice, která by zde měla vzniknout. „To bude pro lidi vítaná zkratka, když to tady otevřete,“ varuje hlas z hloučku přihlížejících. Silnice prý bude nebezpečná. Seniorka položila zástupcům radnice konkrétní otázku: „Jsou tady děti, některé z nich vyběhne na silnici a něco mu něco stane, protože ta auta tady budou jezdit rychle. Budete pak mít čisté svědomí?“

Vtom si slovo bere muž ve středním věku. Na setkání přišel vyzbrojen argumenty, které má založeny v deskách. „Mrzí mě, že naše námitky nebyly vůbec akceptovány, když se tady stavělo tohle,“ ukáže směrem k rodinnému centru a pokračuje: „Máme strach, aby to nedopadlo stejně jako posledně. Neberte si to osobně, já vím, že jste u toho tehdy nebyl.“

Řešení lidí bydlících na této straně řeky je jednoduché – ať se auta přesunou na druhý břeh. „Nám pod okna? To tedy ne,“ ozve se muž, který naopak bydlí na druhé straně. Tam se ale lidé bojí o osud zahrad. Jsou jejich, i když na městském pozemku. A nyní lidem hrozí, že o tyto pozemky přijdou a jejich přilehlé domy ztratí hodnotu.

„My jsme si chtěli ty pozemky od města odkoupit, ale bylo nám řečeno, že to nelze, protože jsou v záplavovém pásmu. Jak ale vidíme, stavět v záplavovém pásmu lze,“ podivoval se Jiří Těšínský. Ten má na zahradě deset karavanů, které dle vlastních slov půjčuje do půlky republiky. Když přijde o zahradu, skončí s podnikáním.

To ale nebude všechno. „Mám na zahradě i bazén, chodí tam vnoučata a kde to budu mít potom? Lidé mají na zahradách skleníky, já pěstuji jahody, mám tam zásoby dřeva, které potřebuji na zimu,“ vysvětluje Deníku, proč zahradu prostě potřebuje.

Neoficiálním mluvčím zahrádkářů se stává inženýr Křemen, který si bere slovo hned na začátku setkání. „To, co se už podařilo udělat, může zůstat zachováno,“ promluvil k Zemanovi. Plánovaná lávka by podle něj mohla být postavena o sto metrů jinde a tím by se plánované úpravy zahrad vůbec nedotkly. „Když se tady seká tráva, jezdí tu traktor, místa je tam dost,“ poukazuje další místní na to, že mezi zahradami a řekou je ještě nějaký prostor.

Skupinka postupně přejde k řece a do jámy lvové vstupuje Tereza Kafková z Odboru rozvoje města. „Rozumím tomu, že máte zahrádku. To se dá řešit tím, že silnice půjde trochu dál od domů, abyste měli nějaký prostor,“ začne vyprávět. Pak jí ale už skáčou do řeči ostatní. Chvílemi na ní mluví několik lidí zároveň. Pokouší se obhájit myšlenku, aby po jedné straně řeky chodili lidé na procházky a po druhé jezdili cyklisté a in-line bruslaři.

Postupujeme dále, za zahrady. Miloše Obůrku z autoservisu zajímá, co bude s plochou před jeho dílnou. „Tam byla divoká skládka, my jsme si to před patnácti lety sami srovnali a lidé si tam mohou zaparkovat, když přijedou domluvit si opravu,“ vysvětluje. Postupně vyplývá na povrch, že plocha slouží také jako odstavené parkoviště pro dva autovraky, z nichž jeden nemá ani SPZ. Že by zamýšlené parkoviště sloužilo pro auta v podobném stavu z celé Jihlavy, toho se Zeman nebojí. „Pokud to vypadá takhle, tak to svádí k tomu nechat tam vrak,“ podotkl.

Zdá se, že velká volná plocha je pod viaduktem. Ale není tomu tak. Jedná se o biocentrum, které bylo původně v místě, kde dnes stojí rodinný park a na současnou plochu se přesunulo před výstavbou. „Biocentrum má zákonem stanovené minimální parametry a ty obsáhnou celý prostor,“ vysvětlila Katarína Ruschková z radnice.

Zhruba po hodině setkání oficiálně končí. Zeman přítomným slibuje, že na radnici dle jejich podnětů přepracují studii. „Můžete přijít na magistrát, zavolat mi, poslat mail. Znovu se potkáme. První schůzka byla nárazová, pochopili jsme, že jsme se netrefili. Dnes jsme pochopili i proč jsme se netrefili,“ uzavřel.

Tereza Kafková se pak vydala se jednou z obyvatelek ulice na její zahradu, aby pochopila, proč tady musí lidé parkovat na silnici. Vít Zeman dále probírá se skupinkou místních plánovanou silnici kolem Robinosonu. „I když jste na mě ostří, jsem rád, že vás přišlo tolik,“ říká náměstek těsně před tím, než odchází. „My jsme ještě hodně mírní,“ ujišťuje ho jeden z hloučku kolemstojících.

Jen úředník Tomáš Mička, který dělá z jednání zápis, zůstává v diskuzi s místními, přestože se už stmívá. Nakonec se rozloučí a skupinka se pomalu rozchází. „A tady jako bude parkoviště? To je hasičů,“ zazní náhle dotaz z řad místních směrem k volné ploše. „Ne, parkoviště by bylo o kousek vedle,“ začíná vysvětlovat úředník. Setkání tedy ještě nekončí…