V letošním roce ukázal návštěvníkům postavu, na které pracuje společně se svými kolegy už dva roky. Vyřezává totiž svého nejlepšího kamaráda z dětství.

„V mládí jsem měl nejlepšího kamaráda Františka Pavlů, který bydlel naproti přes silnici, byl stejně starý a chodili jsme spolu do školy. Dokonce jsme spolu i narukovali. Sloužili jsme na letišti,“ začal vyprávění o kamarádovi zkušený řezbář. František Pavlů byl u pilotů, Josef Bílý u černých baronů, což byly Pomocné technické prapory. Ale vždycky prý měli štěstí a na dovolené se sešli doma.

„Byl to hodný kluk, nikdy nikomu nedokázal odmítnout pomoc. Kdokoli za ním přišel, tomu pomohl. Měl jsem ho hodně rád,“ zavzpomínal Josef Bílý. Osud se s ním ovšem nemazlil. „Nechal se po vojně naverbovat do dolů, když mu ale scházeli dva měsíce do propuštění, tak ho to v dolech zavalilo. Přišel jsem o velkého kamaráda, se kterým mě pojí ty nejlepší vzpomínky z dětství. Proto jsem si řekl, že na památku vyřežu jeho sochu,“ dodal řezbář.

Začal před dvěma lety. Nyní mu však podle svých slov už dochází síly, takže mu s dokončením pomáhají kolegové z betlémářského spolku. Socha, která je jenom o něco málo nižší, než je Josef Bílý, má svá specifika. „Snažím se vyobrazit to, co bylo pro Františka typické. Svolávali jsme se vždy tím, že jsme hvízdli na prsty a šli si ven kopat míčem. Tehdy však nebyly klasické míče, tak nám jeho maminka ušila hadrový míč. Proto má socha ruce v ústech, jako když na mě hvízdá a pod nohou drží právě míč,“ vysvětlil závěrem Josef Bílý.

Během dvoudenního Dřevořezání vznikly nové figurky do společného betléma, který je vystaven v Schumpeterově domě v Třešti. „V minulém roce jsme překonali metu tisíc figurek a staveb. V tomto roce, protože každý řezbář zanechává nějakou vyřezávku do betléma, tak opět minimálně padesát věcí přibude,“ uzavřela členka betlémářů a místostarostka Eva Požárová.