Na vršku zvaném Zejdova skála, který se tyčí nad Mrákotínem se nachází lom firmy Granit Zedníček. „Jde o poměrně malý lom, obstarají ho pouze čtyři zaměstnanci,“ poznamenal průvodce Jaroslav Kochánek s tím, že tamní žula je mezi lidmi oblíbená a dobře se prodává.

Vytěženou žulu zaměstnanci lomu odváží k dalšímu zpracování do Kamenné na Třebíčsku, nebo z ní přímo na místě vyrábí dlažební kostky. „Nejdříve je nutné kámen rozčlenit pomocí železných klínů na menší pláty, z těch pak vznikají samotné kostky,“ popisuje proces ruční výroby Kochánek a zároveň ukazuje na pracovníka, který obsluhuje stroj. Za den musí naplnit obrovskou bednu pěti tunami kostek. „Mačkáním pedálu se píst posouvá dolu a řeže do kamene, zaměstnanec tak při výrobě dlažebního materiálu pět až šest hodin denně stojí na jedné noze,“ doplnil Kochánek.

Rčení o kovářově kobyle v Mrákotíně neplatí. Chodníky v centru městečka odkazují svou světle žlutou barvou na nedaleký lom. „Získat dotaci pro takový povrch bylo velmi náročné. Několikrát jsem musel vysvětlovat, že zámková dlažba je sice levnější, ale vydrží podstatně kratší dobu,“ vzpomíná starosta Mrákotína Miroslav Požár. Chodníky dlouhé více než kilometr vedoucí od značky počátku městyse až k jeho konci stály čtrnáct milionů korun.

Mrákotínskou žulu lze v podobě monolitu vidět také na třetím nádvoří Pražského hradu. Obelisk připomíná oběti první světové války a v Praze stojí více než devadesát let. Převézt jej z Mrákotína do hlavního města se povedlo až na druhý pokus. Monolit pochází ze sousedního lomu, který vlastní firma Kavex – Granit Holding. O složitosti převozu či kamenickém řemesle se mohou zájemci dozvědět více v mrákotínském muzeu.