Sedmatřicetiletá jihlavská módní návrhářka Šárka Moravová si splnila sen a v pondělí v Jihlavě otevírá butik nejen se svojí vlastní značkou. Jak říká, spousta lidí ji od vlastního obchodu s módou odrazuje, prý se v Jihlavě nechytne. Ale Šárka se nevzdává a věří, že Jihlava je právě tím místem, které butik s neokoukanou módou potřebuje.

Šárko, povězte, opravdu věříte, že má v Jihlavě butik s módou budoucnost? Přeci jen je zde obchodní centrum City Park, kde je obchodů s oblečením plno.
Myslím si, že v City Parku jsou věci nechci říci úplně podřadné, ale je to taková nositelná móda, normální. Když tady děvčata shánějí něco jiného, v čem by nepotkala další holčinu, tak musí vyrazit někam pryč. To se teď snad změní. Otevření butiku se nebojím (úsměv).

V butiku bude vaše móda? Jak se vaše značka jmenuje?
Ano, ale nejen to. Lidé mě v Jihlavě znají z přehlídek šatů svatebních, extravagantních a společenských. Plus bych chtěla nabízet další módu, nějaká sáčka, šatičky na léto, myslím, že to tady schází. Moje značka se jmenuje Šárka Moravová.

Kdy přesně plánujete obchod otevřít?
V pondělí 28. dubna o půl sedmé večer přímo v jihlavské ulici Matky Boží, kde obchod sídlí. Připraven bude i doprovodný program, jako například módní přehlídka přímo na ulici.

Můžete doprovodný program více přiblížit? Nebude se modelkám po ulici špatně chodit?
Modelky tam budou mít molo. (úsměv) Chodit budou přímo na ulici před butikem. Akci bude uvádět Lucie Váchová-Křížková, Miss České republiky, která bude i předvádět. Budou tam vystupovat děvčata z filmu Donšajni, Lucie Juránková, operní pěvkyně a potom Emilie Řezáčová v doprovodu klavíristky Andrei Vavrušové. Snad to bude fajn.

Jak vlastně bude samotný obchod vypadat?
Butik bude doufám krásný na pohled, budu se snažit, aby se v něm dámy cítily jako doma. Budou tam i křesílka, kde si budou moci posedět jak zákaznice, tak i jejich doprovod. Muži si budou moci dát v klidu kávu. (úsměv)

Jak se bude oblečení cenově pohybovat? Nebude příliš drahé?
Nebude to nejlevnější, ale zase to nebude nejdražší. Samozřejmě dají se vidět svatební šaty ode mě za dvacet tisíc, ale to je specifické, pro konkrétní osobu. Budou tam ale i rifle za 1 500 korun, trička kolem tisícovky, takže si myslím, že tak nedostupné to nebude.

Vy sama jste si přála butik otevřít už dlouho?
Samozřejmě že to byl můj sen. Šití se věnuji odmalinka, léta dělám přehlídky a módě se věnuji. To je sen asi každé návrhářky, otevřít si salon. Pouze se svojí vlastní značkou bych se ale asi nechytla, takže v butiku nebudou jen moje věci. Věřím, že to půjde, velmi se na to těším.

A teď něco o vás, povězte, jak jste se k šití vlastně dostala?
Moje maminka učila na textilce v Heleníně, takže v prostředí módy jsem vyrůstala odmalinka a nesmírně mě to bavilo. To je asi to nejhlavnější, mít práci, která vás baví a naplňuje. Je to totiž taková moje srdeční záležitost.

Do školy jste chodila v Heleníně?
To ne, jsem vyučená dámská krejčová v Třešti a mám střední a vysokou školu pedagogickou, takže jsem tak pozvolna postupovala. Ze začátku nebylo úplně jasné, že budu módní návrhářka.

Jak to? Co jste chtěla dělat?
Šití pro mě bylo jaksi přirozenou věcí, takže mě vlastně ani tak nenapadlo, že bych mohla být se svojí módou úspěšná a živit se pouze tím. Až postupem času jsem zjišťovala, že se moje šaty líbí. Lidi se o ně začali zajímat a líbili se jim, tak jsem si říkala, proč ne.

Kdo vás tedy na cestu módní návrhářky přivedl?
Byl to pan Jaroslav Vítek, ředitel textilní školy v Heleníně. Tři roky jsem na téhle škole vedla modeling, dělala jsem choreografie a přehlídky. Mám vysokou pedagogickou školu, a tak jsem jednou za panem ředitelem přišla, že kdyby potřeboval pedagožku, tak budu ráda, když si na mě vzpomene. On mi tenkrát řekl, Šárko, ty chceš opravdu učit? Věnuj se módě víc a dělej přehlídky. A to byla ta chvíle, kdy jsem se zamyslela a řekla jsem si, vlastně proč ne? No, a od té doby přehlídky dělám a velmi mě to baví. Pan ředitel mě vlastně pošťouchl. (úsměv)

Vaší dominantou na přehlídkách jsou šaty. Proč právě ty?
Tak co si budeme povídat, na přehlídce jsou tím nejkrásnějším právě šaty. Miluji tvořit extravaganci, hodně spolupracuji s kadeřníky a s kosmetičkami, kteří se hlásí na nejrůznější soutěže, kde mají za úkol zpracovat konkrétní téma. To je věc, která mě taky nesmírně baví, vymýšlet na dané téma nějaké nové šaty, zkrátka něco jiného. Na tom se vždycky nejvíc vybiji. I když jsou ale šaty na přehlídce to nejhezčí, tvořím všechno. Například minulý rok jsem fotila kalendář pro hokejový klub Slavia Praha nebo dvanáct let šiji kostýmy pro jihlavský havířský průvod. Takže se vlastně nebráním vůbec ničemu.

Havířský průvod? To je zajímavé, popište takovou práci, to musí být netradiční.
Ano, je to historie, a o tu se musím při šití takových kostýmů opírat. Je to taková ta klasická krejčovina, která se v dnešní době už moc nedělá.

Vím, že na posledním havířském průvodě byly novinkou trucbaby, které měly krásné kostýmy, ty jste také šila?
Ano, ty jsem dělala já. Milan Kolář mě oslovil, abych něco na toto téma vymyslela. Byla to kreativní práce, něco jiného, co mě v běžné práci nepotká, takže mě to bavilo. Navíc vybírám i látky a doplňky, takže se to celé snažím sladit, aby to vypadalo patřičně dobově.

Máte nějaké šaty, kterých si nejvíce ceníte?
Že bych měla jedny, to určitě ne, je jich více. Každý rok vytvářím novou kolekci a z každé kolekce jsou jedny šaty takové, jak bych to řekla, zkrátka srdeční.

Jak šaty vlastně vytváříte? Jak postupujete?
Když vytvářím novou kolekci, mám nějaké nápady, ale mě vyloženě inspiruje až samotná látka. Vyberu si látky, které mi padnou do oka, které mě něčím osloví, a z těch látek teprve vytvářím konkrétní model, přičemž mám třeba nápad, ale nakonec mi z toho vyjde úplně jiná kreace. Protože látka vám na postavě vytvoří něco úplně jiného, látka je pro mě zkrátka prioritní, je to více než model. Ale tohle je samozřejmě v případě, když tvořím svůj vlastní model. Když je to na zakázku, tak nejdříve vytvoříme model, až pak hledáme látku.

Jak dlouho vám zaberou jedny šaty? Jak dlouho je šijete?
Je to specifické. Záleží, jestli je to pro konkrétní postavu a člověka a jak na to spěchá. Třeba svatební šaty tvořím dva měsíce a zkoušek je opravdu hodně, konečný vzhled šatů musí být úžasný. Když tvořím svoji kolekci, tak některé šaty vytvářím třeba jen za jeden den, ale to u toho opravdu sedím od rána do večera. Největší práci dá vymyslet střih, samotné šití už není v uvozovkách tak složité.

Kde čerpáte inspiraci? Kde berete nápady?
Jak kdy, nejradši jsem ale, když se zavřu sama doma do svojí dílny. K tvoření potřebuji mít ticho, takže si vůbec nepouštím rádio. V tichosti si s látkou hraji. Někdy to je tak, že šaty mám vymyšlené za chvilku, někdy trvá i týden, než přijde nápad. Když se svoji prací nejsem spokojená, tak ji odložím a vrátím se k ní po chvíli.

Co znamená hrát si s látkou?
To si zkrátka vezmu látku a panu, a látku na panně různě vrstvím a skládám a koukám, co vytváří.

Co vaši zákazníci chtějí?
Je to různé, odvíjí se to především podle ročního období. Teď to jsou hodně svatební šaty, na podzim to jsou maturitní nebo plesové šaty. Mezitím je i normální móda jako saka a podobně. Teď to například vypadá, že budu tvořit pro jednu firmu kostýmy pro recepční. Takže moje práce je opravdu různorodá.

A taky teď asi máte těsně před otevřením butiku spoustu práce právě s ním.
Přesně tak, takže všechny srdečně zvu na pondělní otevření. (úsměv)