Deník se zúčastnil jejího setkání s dalším jamenským pamětníkem Josefem Vomelou a starostou Ľubošem Varhaníkem. A bylo o čem povídat.

„Rád bych zjistil, jak Jamné vzniklo,“ začíná debatu Josef Vomela, jehož velkým koníčkem je historie, a pokračuje: „Nejstarší, co tu bylo, byla Haberská stezka a dále také snaha zajistit bezpečnost za Marie Terezie. Žoldnéři si tak založili vesničky a hlídali cesty.“ Marie Prchalová pak doplňuje, že se ještě dříve přes dnešní Jamné vozilo stříbro z jihlavských dolů na Žďár a v okolí se hodně přepadávalo. „Hodně přepadení a vražd bylo v místě, kde je dnes Jamenský kostel, proto zde byl původně postavený kříž,“ přikyvuje Vomela.

Parkoviště před nemocnicememi praskají ve všedních dnech dopoledne ve švech. Odpoledne je situace už lepší a o víkendech nebývá s parkováním problém.
Parkovat u nemocnice je horor: v Jihlavě, Třebíči i Brodě potřebují dům pro auta

V Jamném byly před sto lety díky podnikateli Richardu Schillerovi mlýn, pila a od roku 1939 i elektrárna. V té době nebyla elektrická energie plošně ani v Jihlavě. „Už nevím, jestli se za elektřinu platilo, ale povídá se, že to vždycky před desátou večer dvakrát bliklo a pak v deset to vypnuli. To aby se lidi honem převlékli a šli spát,“ usmívá se Josef Vomela.

U hřiště údajně zakopali poklad

Ten si pamatuje, že se v průběhu dekád měnila i barva fasády místního zámku. Nejdříve byl zelený, pak žlutý, neboť německým rodům byla tato barva bližší, a nyní je opět zelený. „Jestli je to původní odstín, to nevíme, pořád se to přestavovalo, původně to byla vodní tvrz, pak tam měli jezuité kapli. Postupně se to rozrůstalo, určitě to nepostavili hned takhle velké, je to jako většina podobných zámků,“ ví Josef Vomela.

Někde u Jamného by měl dokonce být i poklad. „Říká se, že v roce 1945 vzali dva lapkové stříbrné příbory ze zámku a zakopali si je u studny u hřiště. Pak se nějak nepohodli, jeden tam šel a už to bylo pryč, ten druhý to zakopal někde jinde. A pořád to tu někde je. Ale to mám jen z vyprávění,“ mávne rukou Vomela.

Oba pamětníci mají vzpomínky mimo jiné i na druhou světovou válku. Jamenští například udělali barikádu u mostu. Tu pak ale radši shodili, obávali se kruté pomsty ze stany německých vojáků. Marie Prchalová pak hovoří o fotce ruského vojáka, který se v Jamném u studny na dvoře omyl. Pak sedl na motorku, jel dál před sovětskými vojsky a u nedaleké Polné ho ustupující němečtí vojáci zastřelili.

Po válce pak bylo možné najít v okolí Jamného miny, sám Vomela jednu našel, esenbák jí pak odpálil ve vodě. Úsměvná je vzpomínka na jiného obyvatele Jamného, který měl za domem narovnané miny stejně jako jiní mají dřevo. „Jel vždycky do lesa, na vozíku minu, v lese jí odpálil, posbíral dřevo a jel domů. Jsem si tehdy říkal, to kdyby bouchlo, tak barák je celý pryč,“ říká se smíchem Vomela.

Palouček zdobí halloweenská výzdoba, od víkendu tam budou ještě svítit dýně.
VIDEO: jihlavský Palouček obsadily čarodějnice, od víkendu tam budou svítit dýně

Marie Prchalová pak za minulého režimu dělala předsedkyni jamenského výboru žen. „Taky jsme hrály fotbal,“ usměje se a vypráví: „Zkrátka jsme potřebovaly peníze. Byl tu nový kulturní dům, kam se musely koupit ubrusy a nábytek, tak jsme hrály ženské proti chlapům. Byla to sranda akce, ale lidí přišlo hodně. Dělaly jsme také estrády, candrbále.“

Ženy pořádaly i maškarní průvod. „Tam dřív chodili chlapi, ale ti všechny peníze prochlastali, tak jsme pak chodily my, ženské, to nás bylo ke třicíti,“ usměje se pamětnice. „Teď ty holky v obci nejsou vůbec akční. Taková ta soudržnost mi dost chybí,“ povzdychne si při poslouchání vzpomínek starosta Ľuboš Varhaník.

Na jeho předchůdce taky přišla řeč. Podle Vomely bylo dřív dělat starostu o krk. „Kdo dělal lidem dobře, ten dělal sobě zle,“ glosuje tehdejší dobu Prchalová. Různé udávání a závist byla mezi lidmi už tehdy stejně jako v současnosti, jen dnes se mohou lidé schovávat ve virtuálním světě, shodují se všichni tři debatující.

Jak jde o peníze a o majetek, tak je konec

Čtrnáct dní byl ve vězení i děda Marie Prchalové. Říkal totiž v autobuse politický vtip a někdo to na něj řekl. Pobyt za mřížemi hrozil i Josefu Vomelovi „Na faře jsem se učil dělat fotky a někdo si spletl promítačku s vysílačkou. Měl jsem štěstí, že jsem nebyl plnoletý,“ vzpomíná. Starosta se těmto historkám jen diví, podle něj dříve drželi lidé z vesnice více při sobě. „Ale jak jde o peníze a o majetek, tak je konec,“ poví mu Vomela.

Jinak však byly vztahy mezi lidmi dobré. „V lese se to třídilo, byli to komunisté a kravičkáři. Ale třeba Růžena byla komunistka, já chodila do kostela, a měli jsme se rádi,“ vzpomíná Marie Prchalová.

Ta už má žádost v domově pro seniory ve Ždírci. Říkali jí, že by mohla mít vyšší důchod, než kolik má. „Manžel mi umřel, když mi bylo 39 let. A protože jsem byla moc mladá a měla jen dvě děti, nedostala jsem vdovský důchod,“ vypráví. „Zjišťuji, že lidé, co mají méně, jsou šťastnější,“ reaguje na její slova starosta.

Zastávky Chlumova jsou po těch na Masarykově náměstí nejfrekventovanějšími v Jihlavě, cestující tam budou mít podstatně větší komfort.
Zastávky MHD před Billou: Moderní dopravní terminál bude do konce listopadu

Vomela přitom vypozoroval, že se historie opakuje. Vidí jako chybu, že v roce 1948 udělali komunisté masovou politickou stranu. „Nahrnula se tam spousta lidí, většina byla u komunistů, to nebyli komunisti, jen se chtěli dostat na lepší místa v práci a podobně,“ říká s tím, že dnes je situace podobná. Strany, které mají možnost něco ovlivňovat, lákají spoustu lidí.

Situaci závěrem odlehčuje starosta. „To je jako ve fotbale. Když se dařilo Spartě, tak tady bylo nejvíce sparťanů, teď se daří Slavii, tak je tu nejvíc slavistů,“ směje se.