Je jím asi dvouletý pes Boniš, kříženec labradora. Bonišovým pánem byl bezdomovec Vlastík z jihlavského Pávova, kterého místní nepotkali nikdy jinak než s kárkou a Bonišem u nohy. „Vlastu jsem poznal tak, že tady chodil sbírat železo, ale byl opravdu fajn. Vždy se slušně zeptal," řekl obyvatel Pávova Ladislav Votruba. Vlastovi ale hrozilo z Pávova vystěhování, v chatrči totiž bydlel neoprávněně. „A tak jsme mu pomohli sehnat bydlení v jednom starém domě v Herolticích, který měl pronajatý za symbolické nájemné. Byl rád, že bude mít kde složit hlavu, a nové bydlení si dával samozřejmě ve společnosti Boniše pomalu dohromady. Ti dva bez sebe neudělali ani krok," vypráví Votruba.

Jenže Vlastovi se ke konci roku začalo zhoršovat zdraví. „Bohužel už dříve jsme věděli, že Vlastík má velké bolesti v nohou, asi z dřívější práce, a občas se stalo, že o něco zakopl nebo mu podklouzla noha. Ten osudný den si obzvláště stěžoval. Při zametání ve svém novém domě se z ničeho nic skácel k zemi. Naříkal, že se nemůže postavit. Celou dobu u něj byl i Boniš a když Vlastíka odvezla sanitka do nemocnice, nebyl pes k udržení," popsal situaci Votruba.

Psa proto Ladislav Votruba odvezl zpět k chatrči na Pávov, kde byl zvyklý a pečoval o něj. „Celý měsíc jsme se o něj starali a volali do nemocnice, jak se Vlasta má. Pes občas z chaty utekl na procházku, ale vždy se vrátil zpět. Jeden den však nepřišel," popisuje Votruba. Přesně v ten den volali Votrubovi z nemocnice, že Vlasta zemřel.

Po třetí hodině ráno pak Votrubovi zazvonil telefon. „Šlo o upozornění z kamery, kterou máme nainstalovanou v areálu domu v Herolticích. Viděl jsem, že je tam Boniš. Že tam sedí a čeká. Musel uběhnout velkou vzdálenost mezi Pávovem a Herolticemi. To mi připadá neuvěřitelné," vyjádřil se Votruba.

Nyní je Boniš v jihlavském městském útulku, odkud už nemůže utéci, a čeká na svého nového pána. „Je to velice inteligentní pejsek. Absolutně nekonfliktní a strašně hravý. Vzal bych si ho hned, ale bohužel už jednoho hafana mám. Snad brzy najde nový domov," uzavřel Votruba.

Příběh Hačika

Hačiko byl pes plemene Akita Inu. Narodil se na farmě v Japonsku nedaleko města Odate. Na Hačika se vzpomíná díky jeho oddanosti majiteli i mnoho let po jeho smrti. V roce 1924 se majitelem Hačika stal Hidesaburó Ueno, profesor na Fakultě zemědělství Tokijské univerzity. Hačiko denně doprovázel svého pána, když šel do práce, a čekal na něj večer na vlakovém nádraží Šibuja. V květnu 1925 Ueno náhle zemřel na pracovišti. Hačika si vzali do péče profesorovi příbuzní, Hačiko však neustále utíkal a vracel se do profesorova domu. Péči o psa převzal profesorův zahradník, který znal Hačika už jako štěně. Hačiko každý večer odcházel na nádraží, doufaje, že se profesor konečně vrátí z práce domů. Hačiko čekal na svého mrtvého pána celkem 9 let.