Město, kde se stal bezdomovcem. Tak bude vzpomínat na Jihlavu osmačtyřicetiletý Slovák Peter Ižák. V krajském městě uvízl minulý týden, když se ne úplně dobrovolně a hlavně bez prostředků vracel domů z Českých Budějovic.

Cestu na Slovensko musel odložit, střechu nad hlavou nenašel, a tak zůstal na ulici. V jihlavském azylovém domě Ižáka nepřijali. „Slečna, s níž jsem se setkal ve dveřích, mě nechtěla pustit ani na toaletu. Pan ředitel sice této mojí prosbě vyhověl, ale žádost o poskytnutí o ubytování zamítl, protože jsem Slovák," popsal Ižák svoji první zkušenost s Jihlavou.

Josef Thál, ředitel azylového domu pro muže v Čajkovského ulici, který je součástí střediska křesťanské pomoci, trvá na tom, že postupoval podle předpisů a řádů. „Náš azylový dům slouží výhradně pro občany České republiky, cizí státní příslušníky neubytováváme," řekl k několik dní staré události Thál. Podle něho styl komunikace s lidmi, kteří v jihlavském středisku křesťanské pomoci opravdu pomoc hledají, za přehnaně byrokratický nepovažuje. „Když je velký mráz, tak tady bezdomovce přes noc necháváme přečkat, stačí, když nám na seznam napíší jméno," dodal Thál.

Slovák Ižák měl ale smůlu. A nepochodil ani o kus dál, pomoci se nedočkal ani v sídle jihlavské oblastní charity. Pak se vydal na jihlavskou sociálku, přesněji řečeno na kontaktní pracoviště pro poskytování příspěvku v hmotné nouzi na Vrchlického ulici, které je součástí krajské pobočky Úřadu práce České republiky. „Musel jsem tam vyplnit možná deset papírů, pořád něco chybělo. Pak mě ještě poslali na cizineckou policii, tam se mně pán vysmál," popsal další jihlavskou zkušenost Ižák.

Na pobočce pak minulý čtvrtek dostal zamítavou odpověď na svoji žádost. „Chtěl jsem 217 korun na jízdenku a padesát korun na kus chleba," přiblížil Slovák bez přístřeší obsah žádosti. „Nechtěl jsem žádné dva tisíce nebo dvacet tisíc korun," zdůraznil. A současně připustil, že v jednání s úřady měl dosud jen minimum zkušeností.

Jihlavské úřednice se k případu odmítly vyjádřit. Mluvčí generálního ředitelství Úřadu práce České republiky vzkázal, že je v těchto dnech na zahraniční dovolené, reakci z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí se nepodařilo získat.

Ižák nechce zůstat na ulici, už se dokonce pokusil sehnat si práci, ale současně se na jihlavském úřadu práce „spálil" ještě jednou. „Měli tam inzerát, že nabízejí práci ve Štokách. Hned jsem tam vyrazil, šel jsem pěšky. Na místě mi ale řekli, že to místo je už měsíc obsazené," popisoval další z nepříjemných zážitků.

Ižák nezastírá, že se do problémů dostal do značné míry vlastní vinou. V Českých Budějovicích pracoval načerno, když mu zaměstnavatel za půl roku nezaplatil, neměl se kde dovolat. A nejlepší zázemí nemá ani doma na Slovensku, kam se v posledních letech jednou za pět šest měsíců vrací. „Rodiče už nemám, s bratrem se nestýkám už sedm let. A dceru žádat o peníze na jízdenku taky nemůžu, to nepřichází v úvahu," poodkryl Ižák alespoň trochu rodinné zázemí doma v zapadlé vísce Repiště v okrese Žiar nad Hronom.