Můžete popsat vaši cestovatelskou partu?

Naši cestovatelskou partu je celkem těžké popsat, protože při každé výpravě měla trochu jiné složení, ale vždy jsou to členové Jihlavské astronomické společnosti a vedoucí na astronomickém táboře. Důvod, proč to tak je, je jednoduchý. Na táboře spolu trávíme 14 dní 24 hodin v kuse. Za těch pár let se dobře známe, a co se týče nových vedoucích, ti přibývají z řad odrostlých dětí, takže si je vlastně vychováváme. Ten, kdo by s námi chtěl někam vyrazit, musí mít velký smysl pro humor, ale také spoustu trpělivosti. Stává se, že se ztratíme nebo se třeba nestíhá podle plánu, ale vždy musí člověk umět improvizovat a třeba i podpořit, když je třeba.

Kdy to všechno začalo?

Celé tohle naše cestování začalo asi před třemi lety. Právě někdy ke konci tábora bylo všem líto, že se zase v takovém počtu uvidíme až příští rok. Proto jsme vymysleli, že pojedeme na vodu, která vlastně vše odstartovala. Zde vznikl i jakýsi neoficiální název, když kolega někomu vysvětloval rozdíl mezi astronomií a astrologií. A v jistém momentu se přeřekl a prohlásil, že jsme Astromové. A od té doby tohle označení používáme při našich cestách.

Jak jste se vy sám dostal k astronomii a na tábor?

Popravdě, má cesta k astronomii začala celkem vtipnou situací. Když jsem byl malý, viděl jsem v televizi reportáž o tom, že Zemi zasáhne nějaký asteroid a nastane konec světa. Mimochodem asteroid již proletěl a stále tu jsme. To byl tak silný impulz, že mě přinutil začít se zajímat o to, co se nám vlastně děje nad hlavou. Shodou okolností právě nově vzniklá Jihlavská astronomická společnost pořádala výjezdové pozorování na hřišti v Hruškových Dvorech, kde bydlím. Tam jsem dostal příležitost dozvědět se více, a také se přihlásit na jejich kroužek. Pak už to šlo rychlým tempem, za dva roky vznikl i astronomický tábor, tehdy pod názvem Astronomické soustředění. Od té doby jsem nezmeškal jediný ročník a nyní se na jeho organizaci i podílím. Astronomii se dále věnuji pouze jako koníčku, vědecká dráha mě nijak nezlákala. Přesto si o noční obloze a o vesmíru obecně rád popovídám, například každý pátek na Bráně Matky Boží, kde pořádáme veřejná pozorování.

Nyní jste navštívil Londýn, proč právě britskou metropoli?

Londýn jsme si vybrali ze dvou důvodů. Hlavním důvodem bylo, že jeden z našich kolegů je ze Skotska. A protože on po většinu času jezdí za námi do Česka, my jsem potom na oplátku jeli za ním. Druhým důvodem bylo, že na základních školách se většinou jezdí právě do Londýna. Polovina z nás chtěla právě na toto období zavzpomínat a připomenout si ta místa, kde se fotili se svými spolužáky. Druhá půlka, a mezi ně se řadím i já, chtěla Londýn poznat, protože si dlouhá léta vyčítala, že tuto příležitost propásla.

Co všechno jste navštívili?

Jako správní turisté jsme museli obejít hlavní majestátnosti Londýna, což je samozřejmě London Bridge, Tower, Westminsterský palác, Buckinghamský palác nebo Trafalgarské náměstí. V jednu chvíli jsme se i rozdělili, protože oddaní fanoušci Harryho Pottera museli jít navštívit studia, kde se natáčel. My ostatní jsme zamířili do Britského muzea, kde jsou uchovány jedny z nejslavnějších artefaktů lidské historie. Opravdu nezapomenutelnou sekcí z muzea byla část věnovaná starověkému Egyptu, kde se nacházejí mumie i se svými sarkofágy. A abychom potěšili i (g)astronomy, navštívili jsem Borough market, což je obrovské tržiště schované pod železničním mostem. Jako třešničku na konec jsme si nechali Hyde Park, obrovský park známý hlavně takzvaným řečnickým koutkem, a na úplný závěr došla řada na samotný Greenwich.

Bez toho by se to asi neobešlo.

Při našich cestách není podmínkou navštívit nějaké astronomické místo, ale je to takové zpestření. Podívat se do historie, nebo se inspirovat, jakým způsobem se praktikuje astronomie jinde ve světě, je rozhodně zajímavé. A když už nenajdeme v okolí nic takového, tak alespoň zkoušíme dělat fotky oblohy, když to počasí a okolnosti dovolí.

Které země jste už navštívili předtím a kam se chystáte příště.

Zatím jsme jako Astromové navštívili Skotsko, tam nás právě pozval výše zmíněný kolega. Dále jsme procestovali Maroko, a dokonce se nám podařilo zdolat nejvyšší horu severní Afriky Jebel Toubkal s nadmořskou výškou 4 167 metrů. Při takovémto výstupu právě přicházejí chvíle, kdy je potřeba ostatní povzbudit, abychom uspěli jako tým. Před Londýnem jsme v létě ještě byli v Bavorských Alpách. Nyní nás snad na jaře čeká návštěva kolegy, který je v rámci vědecké stáže na univerzitě v Hongkongu.