„Zabydlovali jsme jednotlivé prostory, nebylo ještě vyzkoušené, kde se bude zvířatům líbit a jestli nemohou náhodou někudy utéct. Podle plánku jsem tedy do terária umístila hady a druhý den tam nebyl ani ocásek. Jedná se o celkem vzácné hady, takže to byl průšvih,“ vypráví Petra Škárková.

Postupně se podařilo najít tři hady. Jeden se uvelebil ve dřezu, druhý pod podlahou a třetí v květináči. Ale čtvrtý pořád unikal. Zaměstnancům bylo jasné, že je stále v pavilonu. Poznali to podle svlečené kůže i podle toho, že žral myši z pastí, které tam na něj byly nastražené.

„Samice utekla na podzim a já jsem se s ní mořila celou zimu. Pořád mi unikala. Smířila jsem se s tím, že už ji nepodaří odchytit. Až na jaře, když už se oteplilo, přišly děti s tím, že na terase leží mrtvý had. Ona se chtěla asi ohřát, jenže tam uvízla a ztuhla přes noc a nemohla se už odplazit zpátky dovnitř. V teráriu jsem ji zahřála a ona se vzpamatovala. Je tu s námi doteď, začala se pářit, je to super holka,“ směje se Škárková.

Veterány ve Stonařově.
OBRAZEM: Veterány se na vyjížďce zastavily ve Stonařově

Petra Škárková se o zvířata stará celý život. Doma měla všechny možné druhy. Od potkanů a morčat přes králíky po exotické druhy. Nyní mezi její domácí miláčky patří například gekončíci, pavouk nebo leguán. Do zoo se dostala v rámci praxe. Moc se jí tam líbilo, a tak chodila dál jako dobrovolník. Nakonec tam začala pracovat.

„Mám moc ráda krokodýly. Jsou to osobnosti, každý má svoji povahu i jméno. Musí se k nim přistupovat s respektem a s ohledem na to, jak se zrovna zvíře cítí. Na co jsme tady v našem pavilonu hrdí, jsou určitě scinkové šalamounští. Máme tady tři páry, které se množí, což je celkem rarita, v jiných zoo se to totiž moc nedaří,“ uzavírá chovatelka.

V jihlavské zoo se pořád něco děje. O novinkách se můžete více dozvědět v rozhovoru s ředitelem Janem Vašákem v týdeníku, který vychází ve středu 5. června.

Velký Pařezitý rybník, neděle 2. června 2019.
Opravdu bylo nutné z rybníku udělat staveniště, ptají se ochránci Pařezáku