Luxusní, krásně to zchladí. Tak komentoval svůj skok do bažiny jeden ze soutěžících Filip Matějka. Ten dokázal jedním skokem sebrat hned dva salámy. Trochu si tak spravil chuť poté, co se auto jeho posádky zaseklo diferenciálem na kameni a nebylo jiné řešení, než jízdu vzdát. „Klidně to ber po čtyřech. Ale neber to po osmi, tolik jich tam už není,“ poradil mu před dalším skokem moderátor Tomáš Kratochvíl. A mladý borec vzal další dvě šišky.

Vyrovnal se mu pak už jen Jiří Resler, který také vzal dva salámy naráz. On to ale zvládl jednou rukou a na oslavu pak skočil z můstku do bažiny salto vzad. Pak přišla na řadu i jediná slečna, která se rozhodla skákat. Po Anetě Tišlové skočil ještě její přítel Vojtěch Bauer. Ten už salám na rozdíl od jeho partnerky ulovil a ještě si do pasu v bažině dopřáli šampaňské. „Na mokřadech byla už dvakrát žádost o ruku, tohle by se nabízelo, ale musíme počkat, až Anetce bude osmnáct,“ okomentoval dění Tomáš Kratochvíl.

Premiéra soutěže Mám to na salámu se tak vydařila a dle ohlasu diváků se bude opakovat i za rok. Naopak z předchozího ročníku už bylo známé klání Jožin z bažin. Při něm postupně skočil do bažiny půltucet aut a téměř každé dokázalo blátem „ohodit“ i nejbližší diváky. „Vy všichni si za to můžete sami, nebyli jste tu loni. Kdybyste tu byli loni, nestáli byste tam, kde stojíte,“ řekl s nadsázkou Kratovchvíl. „Je to dobrý, letos je to jen voda. Loni to blátem bolelo,“ usmála se jedna z přihlížejících dívek.

Dakarský kamion v oblacích dýmu

Pak ale začalo pršet a déšť se záhy změnil ve slejvák. Tomáš Kratochvíl jen připomněl, jak to bylo v sobotu. To totiž Martin Macík při exhibici s dakarským kamionem vířil oblaka prachu a jen co dojezdil, přišla podobně velká voda. „Dneska mělo pršet o hodinu později a včera o půl hodiny dříve,“ glosoval situaci sympatický moderátor.

Vedle skákání do bažiny se v bývalém vojenském prostoru při dvodenních Pístovských mokřadech vyřádili majitelé terénních aut. Paradoxně tím pomáhali přírodě. Kola terénních aut totiž suplují stáda zubrů, kteří v minulosti chodívali pít k potokům, čímž udržovali podmáčený a bahnitý povrch. A terénní auta zvládala zdolat i stoupání, která připomínala spíše stěnu. „Neboj se, dál už nepojede. Vždyť vidíš, že zatáčí,“ uklidňovala jedna maminka dceru, která se bála, když se řvoucí auto vynořilo ze stoupání přímo před ní.

Na akci bylo ostatně dětí poměrně hodně, svůj podíl na tom měl i bohatý doprovodný program. Nejmenší návštěvníci si totiž mohli zajezdit na šlapacích autíčkách, na čtyřkolkách nebo si zkusit bagrovat. A koho by snad nic z toho nebavilo, ten si na své přišel na trampolínách nebo ve skákacím hradě.