Ovšem ke svícení plynem je potřeba plynárna. Ta vyrostla ve Srázné ulici rok předtím a lidé byli záhy zděšeni děním kolem. Noviny psaly, že „když se otevíraly plynárenské pece, okolí se často ztrácelo v oblacích uhelného kouře a šířil se takový zápach čpavku a karbolky, že z těch míst i všichni psi kvapem utíkali.“

„Plynárna ničí zdraví všem kolem, nejvíc dělníkům. Těžká práce, ta nejhorší špína a plno smradu, kouře. Rok v plynárně vezme člověku zdraví jako dvacet let v dolech,“ vystoupil na dělnické schůzi plynárenský dělník Matěj Krautschneider.

Kdekdo chtěl plyn, firmy, domácnosti, kanceláře. Zavádění plynového potrubí Jihlavany lákalo a zároveň novinka vzbuzovala strach. Veliký rozruch po městě vyvolal 1. ledna 1890 výbuch plynu v domě v ulici Matky Boží s dvěma mrtvými.

Plynárnu koupilo od podnikatele 31. prosince 1900 město Jihlava s 14 kilometry potrubí a na noční cesty místním svítilo 319 plynových luceren.

Kino Adria, později Oko, v severozápadní části jihlavského Legiodomu. Reprofoto.
Jihlavané si vychutnávali svoji filmovou epochu. Připomeňte si kino Adria

„Jihlavané si plynové osvětlení vychvalují. Svítí víc a jasněji, nečadí, nepáchne. Zhlédli se v novince a kupují víc plynových spotřebičů. K mání jsou motory, pračky, žehličky, mandly. Dokonce se objevují luxusní vany, vyhřívané plynem. Pro náročné podnikatele i plynové lustry,“ uvádí místní tisk.

„Spotřeba plynu v Jihlavě obrovsky rostla. Postaveny byly dvě nové pece. Plynárenští dělníci nepřetržitě ve dne v noci plnili pece uhlím, z něhož se vypaloval svítiplyn. Plynárna jela na plné obrátky až do roku 1908, kdy se do sítí začala připojovat nově zřízená elektrárna U Jánů,“ potvrdil svého času jihlavský novinář František Patočka.