V náručí držel mladou skautku Milenu a svět nemohl být krásnější. Kousek gentlemanského doprovázení, polibek na rozloučenou a honem domů. Co tomu všemu řeknou rodiče?

„Byl jsem tehdy ostýchavý a bojácný panic a hnal jsem na poslední trolejbus, aby naši nenadávali. Hodinu před půlnocí se z oblohy rozléhal hukot mnoha letadel. Viděl jsem jejich světla a byly jich spousty," vybavuje si Arif Salichov, současný okresní státní zástupce v Jihlavě .

V noci z práce v nemocnici přišel Salichov starší a rodina se dozvěděla o okupaci. „Do rána jsem nespal a na gauči poslouchal z tranzistoráčku vysílání, jak postupují okupační armády v zemi. Bylo mi z toho špatně, ale k ránu jsem usnul," říká Salichov.

„Vstávej, musíme na nákup do konzumu," budila mě babička. Byla zvyklá z hitlerovské okupace pořizovat zásoby na zlé časy," vzpomíná Salichov na tehdejší probuzení.

S babičkou tedy vyrazili do obchodu. „Nakoupili jsme mouku, cukr, tuky a všechno možné," živě si Salichov vzpomíná, jak to tehdy bylo. Bydlel 
v centru Jihlavy, byl mladý a nic mu neuteklo.

Jako bystrý skaut hltal dění kolem sebe. „U kašny na dolním náměstí se válela hromada cedulí a směrovek z ulic 
a silnic. Lidé strhávali označení, protože nikdo nevěděl, co okupace přinese. Dost lidí se bálo, že Rusové budou chodit po domech a zatýkat. Šel strach, že mají adresy lidí, po kterých jdou. Jedna ruská kolona se zastavila na hlavním náměstí a důstojník tam s pistolí v ruce rovnal nějaký konflikt. Stál jsem kousek od toho. Mám památku, někdo mě tam vyfotil," podotkl Salichov.

Ten byl také jedním ze sedmi zakládajících členů obnoveného Skauta na Jihlavsku. Krátce po srpnové okupaci skládal Arif 13. září slavnostní skautský slib na Rounku. „Slib pro mě měl obrovský náboj, přísahal jsem věrnost Československé republice a cítil výjimečný význam tohoto slibu. Vždyť pár kilometrů od Rounku na Pístově stály ruské tanky a hlavněmi mířily na město," vzpomíná Salichov. Tanků byly až do podzimu 1968 v lesích kolem Jihlavy desítky a vojáků tehdejší Varšavské smlouvy tisíce.

Dny běžely a o prvním výročí okupace, v roce 1969, Arifa Salichova zatkli jako zpěváka a muzikanta tehdejší příslušníci Veřejné bezpečnosti. „Perzekuci lidu po okupaci jsem bral jako zločin na národu a naprostou deziluzi. Ničilo mě, jak i někteří dobří lidé začali uhýbat a ohýbat hřbety. 
V předvečer výročí okupace jsem hrál na Heulose na kytaru písničky Karla Kryla a než by se jeden nadál, byli tam lidi z SNB a s nimi milicionáři.

Bylo nás tam asi sto a všechny nás v antonech vezli na tehdejší policii. Po zadržení mě vyslýchali estébáci, ale kupodivu mi dali pokoj," zavzpomínal Arif Salichov. Otec nyní tří dospělých dětí byl svého času první náměstek nejvyšší státní zástupkyně, tři roky viceprezidentem Unie státních zástupců ČR a tři roky prezidentem téže unie.

STANISLAV JELÍNEK